Před patnácti lety ale dostal model k narozeninám od své ženy. Zalíbil se mu, a tak začal shánět další. „Když už jsem měl tři, řekl jsem si, že je to zajímavý koníček a rázem ze mě byl sběratel," usmívá se. Dnes visí na strojku z jeho dětství cedulka s číslem jedna a v místnosti je obklopen 138 dalšími.

Kutilové, Kozel hledá dílnu roku

Vyfoť místo, kde tvoříš, a vyhraj zásobu Velkpopovického Kozla na celý rok! Pokud vlastní dílnu nemáš, pochlub se alespoň svým výrobkem. Vše najdeš na www.dilnaroku.cz. Přihlásit se můžeš do 15. října 2015. 

Před jeho domem poutá pozornost přes deset tun vážící parní stroj, který v roce 2008 získal z Cukrovaru Syrovátka. Na destičku přímo na něj nechal vyrýt: „Parní stroj zde stojí na památku našim pradědům, k úctě jejich technické zručnosti a umu." Je z roku 1878 a ještě v roce 2002 prý fungoval. „Některé jeho části jsem musel znovu vyrobit, ale i dnes je na něm pořád hodně práce," říká neúnavný kutil.

Často se u stroje před domem zastaví kolemjdoucí, a když to manželka vidí, hned ho volá, aby jim šel svou sbírku ukázat. To vždy s potěšením udělá. V návštěvní knize jsou vzkazy lidí z celého světa – Mexiko, Nizozemsko, USA. „K čemu mít sbírku, když bych jí nikomu neukázal," vysvětluje Jan Tomek.

Vedle obřího stroje má před plotem tři metry vysoký stojatý kotel z nádraží poblíž Slaného, kde vyráběl páru pro parní stroj. „Je nesmírně vzácný, někdy z roku 1880, kdy se tam budovala železnice. Podařilo se mi získat možná poslední takový kotel v republice. Také jsem o něj musel žádat až na generálním ředitelství Správy železničních a dopravních cest v Praze," chlubí se jeho pyšný majitel.

Stroje získává těžko

Martyrium se získáváním kotle by podle něj vydalo na knihu. Smutně konstatuje, že veškeré stroje se u nás shání velmi těžko. Například v Anglii jsou takové věci pečlivě uschované a rodiny si je předávají z generace na generaci, ale v Čechách se za socialismu většina strojů zlikvidovala. Všechno, co kupuje, pořizuje z vlastní výplaty a je podle jeho slov hodně neodbytný. „Jeden pan ředitel mě už šest roků vyhání ze školy, jen mě vidí, přestože jejich stroj je ve špatném stavu a vůbec ho nepoužívají. Ale já za ním určitě pojedu znova," směje se Tomek a s vážnou tváří dodává, že u nás stroje často nelze získat ani za peníze.

„Lidem často chátrají na půdě a neví, co to je. Ovšem ve chvíli, kdy se o to začnu zajímat, najednou začnou přemýšlet, jakou to může mít hodnotu, a nechtějí mi to za žádnou cenu prodat," konstatuje vášnivý sběratel, který se i proto raduje z každého jednoho kousku, který se mu podaří získat.

Jeho další chloubou je vlastnoručně postavený industriální pavilon, v jehož středu je jeho dlouholetý sen – lokomobil. „Byly to parní stroje, které na pole tahaly koně a tam poháněly mlátičku," vysvětluje se zapálením Tomek. Když ho po jeho získání začal rozebírat, zjistil, že mnoho dílů je shnilých, a tak postupně začal vyrábět nové, kterými je nahrazuje. A už dnes plánuje, jak s lokomobilem z pavilonu jednou vyjede. Celé prostředí vyjadřuje atmosféru konce 19. století. K lokomobilu má na zdi originální certifikát z roku 1898, atmosféru dokreslují i stará okna z fabriky v Doudlebách nebo dobové věžní hodiny, které si také sám opravil a zprovoznil. Jejich zvuk je ohromující. Zvonit každou čtvrthodinu je ale nechává jen v sobotu přes den, aby nerušil sousedy.

Modely oraček

V jeho království, jak říká své dílně, poutají pozornost dvě oračky – modely v šestině jejich původních velikostí, které vyráběl přes tři a půl tisíce hodin. „Už mám výkresy i na pluh, který oračky tahaly," dodává Tomek s tím, že nudit se tedy rozhodně nebude. Pracuje na něm teď po večerech každý den zhruba tři hodiny a počítá, že ještě tak dva roky bude. „Jsem úředník a pracuji až od osmi, takže bývám tak do dvou v noci v dílně. Nedělá mi to problém, spíš mě to duševně uklidňuje," vysvětluje všestranný kutil. Při všech svých zálibách se ještě dokáže vzorně starat o svůj dům a zahradu. Když zrovna nepracuje na strojích, vyrábí třeba nový plot. V další dílně, tentokrát na dřevo, ihned začne vysvětlovat, jak nejlépe takový plot udělat.
„Pořád říkám, že každý máme na světě stejně času, jde jen o to, jak ho využijeme," zakončuje svým mottem Tomek a srdečně zve všechny zájemce o prohlídku.

Pomozte sběrateli rozšířit jeho expozici

„Pokud někomu doma ve sklepě leží parní stroj jakékoliv velikosti i typu, prosím, dejte mi vědět. Rád ho od vás získám nebo koupím, opravím a vystavím," žádá sběratel Jan Tomek. A kde ho najdete? Svojí expozici má v domě Na hrázce 363 v Hradci Králové. Případně ho můžete kontaktovat na čísle 602 245 910 nebo emailové adrese jan.tomek@seznam.cz

(kul)