Je tomu několik měsíců, kdy jsem se zamýšlel nad tím, jak vypadá Hradec uprostřed letních veder. Co si takhle úvahu zopakovat uprostřed zimy? Ta letošní se zatím zdá být mírná. Ale ještě neskončila. A proto je na místě se ptát, jak se liší zimní realita města od zimy na venkově, kde jsem ji z větší část života prožíval.

Má taková úvaha smysl, když sníh je v našem městě poslední roky událost? Za tři zimy, které trávíme v Hradci, je ten letošní prvním důkazem toho, že něco takového ještě vůbec existuje. Prý i v Hradci takové zasněžené zimy kdysi bývaly. Ta  poslední prý byla v lednu 2010. To už je dávno. Ještěže občas zamrzne a teploměr klesá hlouběji pod nulu.

Mohu proto začít vzpomínat. Třeba jak můj strýček Emil jezdíval na bruslích po zamrzlém Labi až do Předměřic. Nebo jak jsme, jako děti, sáňkovali na šancích směrem k Piletickému potoku. Tam, kde se letos snažilo město za podpory hasičů vytvořit umělý sníh pro zimní radovánky dětí.

Zimní období na venkově

Sněhový příval má samozřejmě docela jiné dopady na lidi ve velkém městě, kde je koncentrace mnoha lidí a dopravních prostředků, než je tomu na vesnici. Na druhou stranu je ve městě zavedený systém, jak takové situace zvládnout a přívaly sněhu odstranit, a tím zabezpečit pohyb chodců po chodnících a veškeré dopravy po ulicích.

To je na vesnicích mnohem složitější a při likvidaci kalamity dochází k řešení průjezdnosti cest mnohem později a často jen v omezené míře. A tak se o sebe vesničané musí postarat sami.

Péče o povrch chodníků a vozovek

Nepsaným zákonem každého obyvatele vesnice bylo odklidit sníh před svým domem a nečekat na pomoc od obce. Mám na mysli cesty pro pěší. Proto bylo v zimě potřeba vstát o dost dříve, podívat se oknem, zda do rána nenapadl nový sníh. Pokud ano, tak ho odklidit. A to před odjezdem do zaměstnání. Kdo to nedělal, byl ostatními vesničany pomluven a označen za lenocha.

Hospodáři se doslova předbíhali v tom, kdo dřív a lépe cesty kolem svého obydlí od sněhu a ledu uvolní. Byl to někdy dost těžký úkol. Ráno, v mrazu a v časové tísni, s odhrnovačem v ruce odklidit mnohdy těžký a mokrý sníh od dveří domku k vrátkům (to byla často jediná úniková cesta pro majitele domu ven), ale i za vrátky vyčistit chodník od souseda na jedné straně, k dalšímu na straně druhé. Nějaký odklad tu prostě neexistoval. A bylo ostudou, když si tohle někdo nedokázal ohlídat a nechal sníh ležet až do rozednění.

Zaváté cesty jsou dobrodružstvím

V průběhu dne většinou technikou místního zemědělského podniku provedli pracovníci prohrnutí silnice a větších cest v obci. Cesta na místní zastávku ČD, která byla při zaváté silnici jedinou možností, jak se dostat do práce, se v takovém zasněženém ránu stávala dobrodružstvím. Často byla zcela zavátá a nohy se bořily hluboko do napadaného sněhu.

Dojít včas na vlak bylo otázkou fyzické kondice a člověk si při tom musel pěkně pocvičit tělo. Ještě horší situace nastala při ledovatce. Cesta neposypaná, kluzká jako zrcadlo. Jít se nedalo, dalo se jen klouzal a spoléhal na to, že to člověk nějak ve zdraví ubruslí.

Po zimě přicházejí povodně

A to ještě nebyla jistota, že kalamita nezastihne ani železnici, a že vlak vůbec přijede. Několikrát se stalo, že skutečně nepřijel, nebo byl opožděný.

Dalším problémem zimního období byly náhlé oblevy a s nimi spojené místní povodně. Těch jsme si na vesnici užili několik. Naposledy  v roce 2012. Tehdy se rozvodnila místní říčka, která zaplavila pole i louky a odřízla cestu z obce na zastávku ČD na celé tři dny.

Údržba ve městě má svá rizika

Potěšilo mne, že při nedávném sněžení byly po ránu chodníky od sněhu vymetené a posypané. Zdaleka to nebylo všude a kupodivu to nebylo právě v těch více frekventovaných místech. Viděl jsem, jak správci, nebo jimi pověření shrnovali sníh z chodníků a ošetřovali ledem pokryté chodníky. Nasolené silnice byly dobře sjízdné, většinou s tenkou vrstvou roztátého sněhu  a ledu.

Nevím, jaká je aktuální vyhláška o údržbě chodníků v zimním období ve městech. Myslím, že stále platí, že se o ni má postarat město s pracovníky technických služeb. Na řadě míst města se musí o údržbu chodníku starat i místní obyvatelé.

Teď svítí sluníčko a sníh roztál. Do rána povrch přimrzne, přes den místo sněhu prší. Jak je vidět, tak to ani ve městě s držbou povrchu země není jednoduché. Ono se zase tak moc neděje, až do okamžiku, kdy si někdo před domem na neupraveném chodníku zlomí nohu či ruku. V té chvíli je problém a hledá se viník, který by se měl finančně podílet na léčení a náhradě ušlé mzdy pracujícím.

Do jara je ještě daleko

Prostě zima má své krásy a zvláště pro děti přináší mnoho radostí. Ale pro starší lidi, zvláště seniory,  je to období strádání a mnoha nebezpečí. Pominul sice už konec ledna, ale do jara je ještě daleko. To určitě stojí zodpovědným za pozornost a zamyšlení, jak útrapy spojené s tímto obdobím lidem zmírnit.

Oldřich Suchoradský