Českoslovenští legionáři. Lidé, o kterých mladá generace ani neví, že existovali. Je to pro ně vzdálená historie. Hradecký deník nechce, aby se na tyto statečné muže zapomnělo. Proto ve spolupráci s historiky Státního okresního archivu v Hradci Králové připravil nový seriál. Ten přibližuje osudy některých legionářů, kteří pocházeli z Hradecka, nebo se jejich životní dráha s tímto regionem významně protnula.

Jedním z takových mužů je i BOHUMIL BRKL, který velkou část života strávil v Hradci Králové. Jako mladý se Bohumil Brkl dobrovolně přihlásil k rakousko–uherskému námořnictvu. Během první světové války se však rozhodl dezertovat k formujícím se legiím v Itálii. K útěku si zvolil neobvyklý způsob – uprchl na ukradeném torpédovém člunu. Stejně jako řada dalších legionářů se i Brkl o dvacet let později zapojil do protifašistického odboje.

Dobrovolně se hlásil mezi námořníky

Bohumil Brkl se narodil 3. března roku 1890 v rolnické rodině v Záchlumí u Žamberka. Přestože vyrůstal na venkově a odmala pracoval v zemědělství, vždy ho fascinovaly zejména stroje a veškerá mechanizace. Díky své zručnosti a nadání se mladý Bohumil vyučil strojníkem.

V roce 1909 nastoupil na vojnu, kde se díky své dobrodružné povaze a touze po poznání nových zemí dobrovolně přihlásil k rakousko-uherskému námořnictvu. Záhy byl poslán na základnu do istrijské Puly. Po absolvování výcviku v ovládání torpéd sloužil jako torpédista na různých plavidlech na Jadranu. Zde ho také zastihly balkánské války, za nichž bylo rakousko-uherské námořnictvo v plné pohotovosti pro případ rozšíření konfliktu.

Dva Češi zosnovali plán dezertovat

Po uklidnění situace na Balkáně se Bohumil Brkl na podzim 1913 nakrátko vrátil domů. Dlouho zde však nepobyl, neboť po vypuknutí I. světové války obdržel již v létě 1914 povolávací rozkaz.

S ohledem na svůj předchozí výcvik nastoupil k námořnictvu. Po zaškolení sloužil na torpédovém člunu TB 11, který hlídkoval u dalmatského pobřeží. V případě průniku jakéhokoliv nepřátelského plavidla do těchto výsostných vod mělo dojít k jeho zneškodnění. Bohumil Brkl pozorně sledoval vývoj na frontě a postupně v něm rostla nechuť nadále bojovat za rakousko-uherské mocnářství. Jak k němu pronikalo stále více informací o formování československého zahraničního odboje, uzrávala v něm myšlenka na dezerci. Se svým záměrem se svěřil příteli Bohumíru Petrlovi, s nímž zosnovali plán útěku.

K němu se odhodali 5. října 1917, kdy se při rutinní obhlídce šibenického pobřeží zmocnili torpédovky. Předtím museli za spolupráce ostatní posádky spoutat dva rakouské důstojníky a nespolehlivé strojmistry. Poté vyrazili s člunem k italským břehům, kde se následně u osady Porta Recanati vzdali.

Bohumil Brkl později předal překvapeným Italům mapu se zakreslenými minovými poli i důležité informace o rozmístění rakouských námořních sil.
Italové však byli vůči českým přeběhlíkům velmi podezřívaví, neboť se obávali, že tajné vojenské materiály jsou podvrhy, které je mají zmást.
Po absolvování řady výslechů skončili v internačním středisku pro běžné zajatce, kde panovaly velmi tristní poměry jak v zásobování, tak v hygienických záležitostech.

Nebezpečné výzvědné úkoly na frontě

Kvůli zdlouhavým jednáním o formování československých legií v Itálii zůstávala situace Čechů velmi žalostná. Přes jejich snahu zapojit se do bojů po boku Italů byla většina z nich umístěna v zajateckých táborech. Italové měli zájem jen o část zajatců, které využívali pro nebezpečné výzvědné úkoly na frontě.

Bohumil Brkl se přesto dobrovolně přihlásil do nově formující se výzvědné roty. V březnu 1918 odešel z tábora a po prodělání krátkého výcviku ho poslali na frontu. Jak se dozvídáme z Brklových vzpomínek, Češi často pronikali k nepříteli v přestrojení za rakousko-uherské vojáky. Zde navazovali kontakty s dalšími krajany, kteří jim často předávali strategické informace, a zároveň aktivně nabádali ostatní k dezerci. Mnozí spolubojovníci však byli během těchto nebezpečných misí odhaleni a ihned potrestáni oběšením za špionáž a velezradu.

Nacisté ho poslali do Terezína

Po návratu z legií se Bohumil Brkl natrvalo usadil v Hradci Králové, kde začal pracovat jako úředník. Jako zarytý vlastenec se nikdy nesmířil s vytvořením protektorátu, a proto se zapojil do ilegálního protifašistického odboje.

V roce 1944 byl zatčen a následně vězněn v Hradci Králové a Terezíně. V květnu 1945 se vrátil do Hradce Králové, kde poté žil se svou rodinou až do svých dvaadevadesáti let.

Text: R. Pokorný, J. Pavlík, okresní archiv
Redakční úprava: Martin Brabec