Českoslovenští legionáři. Lidé, o kterých mladá generace ani neví, že existovali. Je to pro ně vzdálená historie. Hradecký deník nechce, aby se na tyto statečné muže zapomnělo. Proto ve spolupráci s historiky Státního okresního archivu v Hradci Králové připravil nový seriál. Ten přibližuje osudy některých legionářů, kteří pocházeli z Hradecka, nebo se jejich životní dráha s tímto regionem významně protnula.

Život legionářů zaznamenal do unikátních kreseb

Jedním z takových mužů je i dnes už téměř zapomenutý „legionářský malíř“ Jindřich Vlček. Proč taková charakteristika? Vlček po vstupu do československých legií zaznamenával kresbami a obrazy život našich vojáků na ruské frontě. Mnohá jeho díla se posléze, to už žil v Hradci Králové, dostala až do pražského Památníku osvobození.

Jindřich Vlček se narodil 5. září 1885 v Malé Skalici, ovšem dětství prožil v severních Čechách. Záhy se u mladého Vlčka naplno projevilo malířské nadání. Vystudoval Umělecko-průmyslovou školu ve Vídni a poté Akademii výtvarných umění v Praze.

Pro získání inspirace i nových zkušeností odjel v roce 1906 do USA, aniž však absolvoval povinou vojenskou službu. To Vlčkovi později přineslo nesnáze, protože ho rakouské úřady jej vinily z vyhýbání se branné povinnosti. Do vlasti se vrátil v roce 1908 a ihned nato ho c. k. úředníci povolali k vojenskému odvodu.

Po skončení prodloužené vojenské služby se trvale usadil v Hradci Králové, kde si pronajal ateliér ve vile kloboučníka Dvořáčka. Brzy se však jeho tvůrčí umělecký život změnil od základu, a to v důsledku vypuknutí I. světové války.

Již v roce 1914 při mobilizaci narukoval k 18. královéh­radeckému pluku a spolu s ostatními vojáky odešel na ruskou frontu. Při bojovém střetu u Komarova utrpěl v září 1914 poranění, ze kterého se nejdříve léčil v polním lazaretu, později ho lékaři poslali na doléčení do královéhradecké nemocnice.

V roce 1915 se Jindřich Vlček ocitl opět na frontě. Při ruské ofenzivě 7. října 1915 u Rovna však padl do zajetí.

close zoom_in S ohledem na problematické postavení československých zajatců a přeběhlíků v Rusku, pramenící z nedůvěry ruské byrokracie vůči nim, musel strávit několik měsíců s ostatními spolubojovníky v zajateckých a pracovních táborech. Panovaly zde velmi drsné životní podmínky, které navíc ještě zhoršilo nekontrolovatelné rozšíření tyfu.

Proto Jindřich Vlček utekl ze zajateckého tábora v Dárnici u Kyjeva a dostal se po mnoha nesnázích až do Orenburku na Urale. Až v roce 1918 se mu podařilo vstoupit do československých legií, kde ho následně zařadili k štábu II. střelecké divize. Později přešel do štábu československého vojska v Irkutsku ke generálu Jana Syrovému. Po sibiřské magistrále pravidelně a neúnavně navštěvoval jednotlivé bojové jednotky, kde maloval nejen bojové výjevy, ale i každodenní nelehký život legionářů.

Za své zásluhy byl 1. dubna 1920 povýšen na podporučíka. Do vlasti se navrátil po strastiplné cestě v červnu 1920. Posléze obdržel Revoluční medaili a Medaili vítězství. Na vyzvání nadřízených začal pracovat v Památníku odboje v Praze na expozicích věnovaných činnosti československých le­gií.

V roce 1925 odešel v hodnosti štábního kapitána do výslužby a trvale se usadil v Hradci Králové. Zde ve svém ateliéru maloval zejména výjevy ze života ruských legií, řada těchto obrazů byla později zakoupena Památníkem osvobození v Praze. Nelze opomenout ani jím vytvořenou sérii poštovních známek s legionářskou tématikou.

Jindřich Vlček se těšil pevnému zdraví a zemřel až 22. března 1968 v Hradci Králové.

Text: R. Pokorný, J. Pavlík, okresní archiv

Redakční úprava: Martin Brabec