Českoslovenští legionáři. Lidé, o kterých mladá generace ani neví, že existovali. Je to pro ně vzdálená historie. Hradecký deník nechce, aby se na tyto statečné muže zapomnělo.

Proto ve spolupráci s historiky Státního okresního archivu v Hradci Králové připravil nový seriál. Ten přibližuje osudy některých legionářů, kteří pocházeli z Hradecka, nebo se jejich životní dráha s tímto regionem významně protnula.

Jedním z takových mužů je i Václav Volf z Máslojed. Muž, který brzy po začátku první světové války padl do ruského zajetí, když vyprošťoval zapadlá děla. Posléze vstoupil do československých legií, se kterými bojoval na frontě v Rusku, Francii a poté v Itálii. Jako respektovaný důstojník to v československé prvorepublikové armádě dotáhl až na brigádního generála.

S mnichovským diktátem z roku 1938 se nikdy nesmířil a po obsazení zbytku okleštěného českého státu v březnu 1939 se zapojil do odboje. Jeho činnost však odhalilo gestopo. Nacisté Václava Volfa v listopadu 1942 popravili.

Otec spoluzakládal muzeum na Chlumu

Václav Volf se narodil 17. ledna roku 1893. Pocházel z rolnické rodiny z Máslojed, jeho otec Josef Volf působil řadu let v obecní samosprávě a byl zároveň i máslojedským kronikářem. Zajímal se také o vojenskou historii a patřil k spoluzakladatelům muzea války 1866 na Chlumu.
Mladého Václava ovlivnily otcovy zájmy o vojenství, navíc jeho strýc - jmenovec Václav Volf - sloužil v rakousko-uherské armádě, kde dosáhl hodnosti generála.

I tyto rodinné vazby nepochybně do značné míry předurčily další směřování Václava Volfa. Po studiu na královéhradeckém gymnáziu v letech 1904 až 1909 ho přijali na dělostřeleckou kadetní školu v Treiskirchenu. Po jejím zdárném ukončení nastoupil v hodnosti podporučíka k c. k. houfnicovému oddílu č. 9 v Terezíně.

Ihned po vypuknutí I. světové války odešel již v hodnosti poručíka na ruskou frontu. V září 1914 při ruské ofenzivě byl zajat kozáckou jízdou, když organizoval vyprošťování zapadlých děl.

Až do jara roku 1916 pobýval v různých zajateckých táborech, kde na vlastní kůži poznal velmi špatné životní podmínky i zacházení ze strany dozorců. Dvakrát dokonce prodělal těžký tyfus.

Daleká cesta přes Singapur i Egypt

V únoru 1916 Václav Volf podal přihlášku do formujících se československých legií, ale ještě téhož roku na jaře se mu naskytla možnost vstoupit do srbské armády v Oděse, která hledala dobrovolníky. Nastoupil tak k jejímu 1. pěšímu pluku, a to nejdříve jako velitel roty. Později se stal velitelem výzvědného oddílu. Zúčastnil se mimo jiné těžkých bojů u Dobrudže.

Po zhroucení ruské fronty Václav Volf odešel se srbskou divizí přes Sibiř, Mandžusko, Singapur a Egypt na soluňskou frontu. S ohledem na již existující československé legie ve Francii Volf požádal o své přeřazení právě k nim.

Od dubna 1918 působil jako velitel roty u 21. československého střeleckého pluku v Cognacu.
Pro své schopnosti a předpoklady byl vybrán k studiu na důstojnické škole v St. Maixent, kterou následně zdárně absolvoval.
Poté se Václav Volf zúčastnil tvrdých bojů v Alsasku a v Champagni.

Jako uznávaný a respektovaný důstojník dělostřelectva byl Václav Volf převelen k posílení československých legií v Itálii. Nejdříve zde působil jako velitel roty u 35. československého střeleckého pluku a posléze jako velitel baterie u nově zformovaného 6. československého dělostřeleckého pluku ve Vigo Nuovo.

Pomáhal odboji, zatklo ho gestapo

Do vlasti se Václav Volf vrátil se svými italskými spolubojovníky v lednu 1919, a to již v hodnosti kapitána. Za své zásluhy obdržel řadu vyznamenaní, mimo jiné Československý válečný kříž 1918, Československou revoluční medaili a mnohé další.

Václav Volf i po skončení války pokračoval ve vojenské kariéře. Díky svým odborným předpokladům a schopnostem zastával významné posty v nově budované československé armádě. V roce 1937 dosáhl hodnosti brigádního generála.

V období Protektorátu Čechy a Morava se aktivně zapojil do protifašistického odboje, ale jeho činnost odhalilo gestapo a 24. listopadu 1942 byl popraven.
V roce 1946 ho prezident Edvard Beneš povýšil in memoriam do hodnosti divizního generála. Tím se symbolicky uzavřel životní příběh muže dvou odbojů.

Text: R. Pokorný, J. Pavlík, okresní archiv
Redakční úprava: Martin Brabec