Nechanice – Českoslovenští legionáři. Lidé, o kterých mladá generace ani neví, že existovali. Je to pro ně vzdálená historie. Hradecký deník nechce, aby se na tyto statečné muže zapomnělo.

Proto ve spolupráci s historiky Státního okresního archivu v Hradci Králové připravil nynější seriál. Ten přibližuje osudy některých legionářů pocházejících z Hradecka, nebo takových, jejichž životní dráha se s tímto regionem výrazně protnula. Jedním z nich je Oldřich Tichý, který se narodil v Nechanicích 30. ledna 1898, dětství však prožil spolu s rodiči v obci Sadová.

Jeho dospívání ovlivnilo vypuknutí 1. světové války v roce 1914. S ohledem na vývoj situace na frontě, kde se z původně zamýšlené „letní“ války stala vlekoucí se válka zákopová, bylo tudíž třeba nahrazovat stále přibývající padlé vojáky novými branci. Proto po dovršení devatenácti let obdržel Oldřich Tichý, ještě jako student techniky, povolávací rozkaz. Díky svým osobním předpokladům nadřízení rozhodli o jeho zařazení do školy pro důstojníky.
Po jejím zdárném ukončení byl převelen na východní frontu. Poté, co se zde seznámil s neutěšenými frontovými poměry a zároveň získal informace o formujících se československých legiích v Rusku, se rozhodl společně s několika kamarády dezertovat. Přeběhnutí uskutečnili ještě v roce 1917 při ruském nočním útoku. Po absolvování nezbytných výslechů a následném krátkém pobytu v zajateckém táboře se Tichému podařilo záhy vstoupit do legií.
Nejdřív sloužil u 1. záložního pluku a později u 9. střeleckého pluku. Při nebezpečných bojových střetech projevoval nejen patřičnou statečnost, ale i potřebný důvtip a lstivost vůči nepříteli.

Díky těmto předpokladům byl proto také vybrán k rozvědce, která získávala strategické informace o nepříteli. Výzvědné oddíly shromažďovaly nezbytné informace o pohybu nepřítele, jeho síle a případném chystaném útoku. Proto podnikaly nebezpečné průniky k nepřátelským pozicím, kde se jim často podařilo zajmout nepřátelské vojáky, od nichž se poté dozvídaly zásadní údaje.

Rozvědčíci včetně Oldřicha Tichého spolupracovali i s místním obyvatelstvem, které s nimi často sympatizovalo a předávalo nepostradatelné informace. Jak víme z Tichého vzpomínek, práce rozvědčíků byla velmi riskantní, a v případě jejich zajetí ze strany bolševiků jim hrozilo mučení a pomalá smrt.
Na spolupráci s legionáři mnohdy doplatili i místní obyvatelé, neboť v několika případech došlo k vypálení a vyvraždění celých vesnic trestnými oddíly bolševiků.

Tichý se do vlasti vrátil v roce 1920 v hodnosti nadporučíka. Díky svým zkušenostem a předpokladům obdržel nabídku na působení ve formující se československé armádě. Tuto šanci využil a následně studoval na vojenských školách v Praze a ve Francii.

Jeho specializací se stala vojenská špionáž, a proto posléze působil na oddělení výzvědného zpravodajství Ministerstva obrany v Praze. V druhé polovině 30. let byl oficiálně vyslán do Švýcarska jako vojenský atašé; jeho skutečným posláním se stalo založení rezidentury zpravodajské služby v Bernu.
Po vzniku protektorátu působil nejdříve ve Francii a poté v Anglii ve vojenském zpravodajství.

Po únorových celospolečenských změnách v roce 1948 se dostal na seznam nepohodlných osob, které byly perzekvovány.

Dožil se však plné politické rehabilitace a dne 3. května 1990 byl na základě rozhodnutí prezidenta Československé republiky povýšen do hodnosti generálporučíka. Bohužel 5. června téhož roku Oldřich Tichý zemřel.

Text: R. Pokorný, J. Pavlík, okr. archiv.
Red. úprava: Silvie Špryňarová

Legionáři.