Českoslovenští legionáři. Lidé, o kterých mladá generace ani neví, že existovali. Je to pro ně vzdálená historie. Hradecký deník nechce, aby se na tyto statečné muže zapomnělo.


Proto ve spolupráci s historiky Státního okresního archivu v Hradci Králové připravil nový seriál. Ten přibližuje osudy některých legionářů, kteří pocházeli z Hradecka, nebo se jejich životní dráha s tímto regionem významně protnula.
Jedním z takových mužů je i František Zeman ze Svinar. Muž, který se dožil úctyhodných sta let, toho ve vojenské uniformě i mimo ni zažil tolik, co by jiní nestihli ani za několik životů. Spolu s dalšími československými legionáři se zúčastnil legendární řeže u Bachmače, sloužil u roty, která hlídala zlatý ruský poklad. Za druhé světové války ho nacisti kvůli spolupráci s odbojem poslali do koncentračního tábora v Buchenwaldu.

Těžké roky mladého rodáka ze Svinar

František Zeman se narodil 7. dubna 1894 ve Svinarech v rodině chalupníka. Spolu se svými sestrami vyrůstal ve skromných životních podmínkách.
Jeho otec záhy zemřel a mladý František musel začít pomáhat matce s obstaráváním živobytí. Práce v lese a na poli hocha zocelila. Navíc jeho otčím, zarputilý Sokol, ho vedl k aktivní činnosti v tomto spolku, v němž rozvíjel nejen své fyzické dovednosti, ale i vlastenecké cítění.
Dobrá tělesná průprava se Františku Zemanovi následně hodila v těžkých frontových situacích.
Po vypuknutí první světové války Zeman narukoval již v říjnu roku 1914 k 30. domobraneckému pluku do Vysokého Mýta. Odtud v listopadu odjel na východní frontu přímo do prvních bojových linií.

Ze Zemanových vzpomínek víme, v jak těžkých poměrech strávil první Vánoce mimo svůj domov. Nejen časté útoky ruských jednotek, ale i tuhá zima těžce poznamenaly každodenní život vojáků v zákopech.

Při ruské ofenzivě 4. ledna utrpěl poranění, v jehož důsledku upadl do bezvědomí a následně ho ruský oddíl zajal.
Po krátkém pobytu v polním lazaretu byl transportován spolu s dalšími zajatci do pracovního tábora v ruském týlu, kde pracovali v žalostných životních podmínkách jak na polích, tak pro vojenský průmysl.
Do zajateckých táborů během roku 1917 pronikly zprávy o formování československých legií. František Zeman neváhal a podal přihlášku.
Na konci roku 1917 prodělal výcvik a brzy ho přiřadili k 1. střeleckého pluku Mistra Jana Husa.
Na jaře 1918 se zúčastnil slavné bitvy u Bachmače, v níž legionáři heroicky bojovali proti útočící německé a rakousko–uherské vojenské přesile.

Bránil také obrněný vlak legionářů
Situace pro československé legionáře se změnila po uzavření míru mezi Ruskem a centrálními mocnostmi. Legionáři, jak bylo ujednáno, se začali stahovat po transsibiřské magistrále na východ do Vladivostoku.
Františka Zemana převeleli k obsluze obrněného vlaku Orlík, který chránil ustupující vojáky, neboť vlakové soupravy začali ze zálohy napadat bolševici.
Zažil několik krvavých nočních přepadů, kdy se za pomocí záseků na trati bolševikům podařilo zastavit vlak a následně se rozpoutala přestřelka, mnohdy boj muže proti muži.

Jak se dovídáme ze Zemanových bohatých vzpomínek, prožil v Rusku nesčetná další dobrodružství. Například v Kazani sloužil u roty, která za mimořádných bezpečnostních opatření překládala zlatý ruský poklad, jehož se legionáři předtím zmocnili.

Na Slovensku hájil mladou republiku

Ovšem nejen s nepřáteli se museli Češi potýkat. Nebezpečí spočívalo i ve zcela jiných klimatických podmínkách, na které nebyli zvyklí. V Irkutsku Zeman prodělal spolu s mnohými dalšími malárii a následně tři měsíce proležel v polní nemocnici. Do vlasti se vrátil se svými spolubojovníky v roce 1920. Nebyl však ihned demobilizován, nýbrž poslán na Slovensko k obraně jižní hranice.

Vlastenectví a hrdost na republiku, za níž bojoval, se u něho znovu projevily v pohnutých dobách protektorátu, kdy se aktivně zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa. Na základě udání došlo již v roce 1939 k jeho zatčení a zbytek války strávil v koncentračním táboře Buchenwald.
František Zeman se dožil úctyhodných sta let a zemřel 13. prosince 1994.

Text: R. Pokorný, J. Pavlík, okresní archiv
Redakční úprava: Martin Brabec