Dva měsíce působí hradecký 1. český polní chirurgický tým na základně KAIA v afgánském Kábulu. Tvoří jej deset členů a je zahrnut do struktury francouzské vojenské nemocnice. Jeho hlavním úkolem je poskytovat specializovanou lékařskou péči zejména koaličním vojákům a příslušníkům afghánských ozbrojených sil. Svoji misi v Kábulu lékaři z Hradce Králové ukončí počátkem června.
Končíci velitel nemocnice plukovník Bernard Guennoc odpověděl na několik otázek styčnému důstojníku polního chirurgického týmu Vlastimilu Schlingerovi.
Jak byste popsal rozdíl mezi prací v mírovém životě a tou, kterou provádíte zde v Kábulu?
Ten rozdíl je naprosto diametrální. V Toulonu pracuji jako primář dermatologického oddělení vojenské nemocnice. Kromě své praxe mám na starosti i následné vzdělávání vojenských lékařů. Kábulskou nemocnici jsem naopak řídil celou. Jako velitel a zároveň hlavní lékař jsem musel pracovat především jako manažer a spíše než svému oboru jsem se věnoval koordinaci chodu celé nemocnice. Nicméně mohl jsem se opřít o zkušené spolupracovníky, z nichž mnozí prošli více než čtyřmi misemi. To mi moji práci zde velmi usnadnilo. Druhá, neméně důležitá role byla udržovat dobré vztahy nejen s místními autoritami, ale také s řediteli vojenské a civilní nemocnice v Kábulu.
Které národní týmy jsou součástí vašeho kontingentu a jak se vám spolupracuje s českými kolegy?
Naše polní nemocnice již několik let spolupracuje se zahraničními týmy, které doplňují náš personál. Ať to bylo ve Warehousu, tak i zde v kamenné nemocnici. Pokud si dobře pamatuji, tak zde pracovaly týmy z Maďarska, Německa, Bulharska a nyní je to i váš polní chirurgický tým. Integrace českého týmu do našeho francouzského byla nezvykle rychlá. Hned třetí den po vašem příjezdu nastala naléhavá situace, která vyžadovala zapojit všechny chirurgické týmy. A musím uznat, že český tým si vedl opravdu skvěle. Ostatně výbornou úroveň prokazuje stále. Díky jejich praktickým schopnostem a jazykové výbavě je možné kombinovat jednotlivé členy s francouzskými kolegy a vytvářet tak akceschopné týmy.
Ačkoliv v polních podmínkách, přesto v „kamenném“ provedení. Jak se vám líbí zcela nová nemocnice?
Na této nemocnici obdivuji její systematické uspořádání. Má dva autonomní vchody, jeden je určen pro pacienty, kteří vyžadují běžné ambulantní vyšetření, a druhý slouží pro urgentní příjem. Ten je vybaven nejmodernějšími přístroji určenými ke stabilizaci životních funkcí pacienta. Hned za rohem je „cétéčko“ (počítačový tomograf) a o pár metrů dál biochemická a hematologická laboratoř. Vše nezbytné je tedy po ruce. Těžce zraněný pacient tak může po úplném vyšetření a zajištění vitálních funkcí putovat přímo na jeden ze tří operačních sálů. Na ty pak bezprostředně navazuje jednotka intenzivní péče, kde je pacient monitorován 24 hodin denně. V případě, že se jednalo o jednodušší operační zákrok, pacient zde pouze „dospí“ (probudí se z narkózy) a je přesunut na oddělení dočasné hospitalizace. Další důležitou součástí této nemocnice je i její technické zázemí, kde je výrobna lékařského kyslíku, úpravna vody a elektrický generátor. Bez všech těchto médií bychom naši práci dělat nemohli.
