„Na vznikajícím vojenském letišti ve Věkoších přistála 20. července 1930 čtyři letadla Leteckého pluku 4 a později přiletěla ještě dvě letadla z Prostějova. Vojáci si postavili na ploše stany a v noci svítili elektrickým světlem, do kterého si proud sami vyráběli. Došlo k velkému sběhnutí lidí, kteří se radovali z příletu letadel, a je obdivovali. Na ochranu vojáků byl povolán četník, který přihlížející musel rozehnat. Důstojnictvo bylo ubytováno v Grand hotelu.“

Redaktor tehdy též uvedl, že se za 14 dní očekává také přílet bombardovacích letadel. Již 2. srpna 1930 byl v Kraji Královéhradeckém uveřejněn článek, že na letišti proběhne v následujících dnech 3. – 6. srpna velké letecké cvičení za spoluúčasti obyvatelstva. Z leteckého hlediska se mělo sledovat, jak bude obyvatelstvo reagovat na nálet nepřátelských letadel. Proto bylo obecenstvo vyzváno, ať vše nebere jako zábavu, ale výchovnou zkoušku.

Pro cvičení se česká letadla natřela modrou barvou a moravská barvou červenou. Česká letadla se soustředila na ještě nedokončeném letišti u Věkoš, kde se připravoval Letecký pluk 4 a šest těžkých bombardérů.

Na jejich ochranu byl na polním letišti u Bohdanče připraven se stíhačkami Letecký pluk 1. Ve Věkoších velel plukovník polní pilot letec Vicherek a okolo letiště byly rozmístěny protiletadlové baterie.

Tovární sirény varovaly obyvatelstvo

Přes velmi nepříznivé počasí s nízkou oblačností a občasným deštěm se simulované letecké boje s bombardováním rozvinuly v plné síle. Bojovalo se ve dne i v noci. Město bylo zatemněno, dopravní prostředky měly ztlumená světla, osvětlení a reklamy nesvítily.

Nepříteli (modrým) se podařilo vyfotografovat letiště i nádraží a později na ně podnikli útok, který byl odražen. Noční bombardování znázorňovalo vypouštění světlic na padáčcích. Při zahájení náletů varovaly tovární sirény obyvatelstvo, aby se ukrylo.

Jak však bylo později konstatováno, jakmile začaly boje, obyvatelstvo vylezlo na střechy domů ve městě, ve Věkoších i na Pouchově, aby mohlo lépe pozorovat vzdušné souboje letadel – bylo se totiž nač dívat. Před započetím celého cvičení létala nad Hradcem Králové letadla a rozhazovala zelené letáky s nadpisem „Jsem stíhací letoun vlastní vaší armády…“ s podrobným návodem pro obyvatelstvo, jak se chovat v případě leteckého napadení.

Za ním létalo letadlo bombardovací, které rozhazovalo letáky červené s textem: „Jsem bombardovací letoun…“.

V letácích bylo dále popsáno, co všechno může být bombardéry postiženo a jaké mohou být důsledky nekázně při skutečném bombardování nebo při střelbě z kulometů. Ač redaktoři popisovali podrobně letecké souboje a další detaily, výsledek cvičení byl zatajen a nedostal se na veřejnost.
Po náletu na Hradec Králové následoval v dalších dnech cvičný nálet na Olomouc, kam z hradeckého letiště odletělo šest těžkých bombardérů. Konec cvičení byl odtrouben továrními sirénami a dokonce jej odtrubovali na polnice i skauti, jezdící po městě na kolech.

Stavba vojenského letiště začala

Toto cvičení bylo životodárnou injekcí pro stavbaře vojenského letiště, a tak již 9. srpna 1930 bylo oznámeno tiskem, že započala stavba dvou kasárenských budov, kuchyně, augmentačního skladiště, dvou garáží, studny a budovy pro bombardovací cvičení.

Aby se letecká podívaná dostatečně vžila, navštívil Hradec Králové pod patronací Masarykovy letecké ligy král vzduchu Robert Keller. Prováděl letecké produkce na hrazdě, upevněné pod letadlem, a za letu se procházel po křídle letadla. Produkce se konala 17. srpna 1930. Keller použil při letech nad Hradcem Králové letoun L-BONQ Avia BH–29. Výmaz letounu byl proveden až 13. května 1937.

Seriál vzniká za podpory
a. s. Letecké služby Hradec Králové