Liborův osud však není lhostejný kolegům, kteří se mu rozhodli pomoci. V rozhovoru pro Deník Libor nezmínil jen svou zkušenost s povoláním hasiče, ale i to, jak svůj nový boj s vážným poraněním míchy zvládá.

Libore, jak jste si vlastně našel cestu k povolání hasiče?
Nastoupil jsem k hasičům v roce 1998. Chtěl jsem se prostě někde uplatnit jako chemik a královéhradečtí hasiči zrovna takového pracovníka sháněli. K profíkům mi pak konkrétně pomohla nabídka personální agentury.

Hasiči se u veřejnosti těší velké oblibě. Je to tak?
Je to dané samozřejmě tím, že hasiči mají hlavní úkol pomáhat. Lidé dnes tuto pomoc oceňují a vzhledem k tomu, jaké jsou problémy například na silnicích, veřejnost pomoc od hasičů samozřejmě vítá a oceňuje.

Co vaše konkrétní zkušenost? Utkvěla vám v paměti těžká situace, u které jste musel zasahovat.
Příkladů bych mohl uvést opravdu hodně. Z pohledu mého zaměření, jako chemika, mi v paměti rozhodně utkvěly zásahy například v Libčanech, kde byla nelegální skládka nebezpečných odpadů. A poté události kolem obálek v roce 2001, kde byl poměrně velký počet výjezdů. To samozřejmě spadá pod mou specializaci.

Do vašeho života před několika měsíci zasáhl vážný úraz. Co se stalo?
Při výcviku v Teplických skalách se mi podařilo nešťastně spadnout. Zlomil jsem si obratle a poškodil míchu. V současnosti je ze mě kvadruplegik. To znamená, že mám ochrnuté nohy a ruce. Prognóza je taková, že se uvidí, co se podaří. Nikdo mi není schopen říci, jestli budu chodit, hýbat rukama …

Co vám v této chvíli nejvíce pomáhá?
Řekl bych, že mi hlavně pomáhá sounáležitost kolegů a lidí kolem sboru.

Jak se vám změnil svět?
Najednou nemůžete dělat 80 procent věcí, na které jste byl zvyklý. Zůstane jen to, že jste odkázán na pomoc druhých. Nedojdete si na záchod, neotočíte se v posteli. Musí vám někdo pomoci do vozíku a tak dále.

Kolegové vám pomáhají nejen psychicky, ale založili pro vás také sbírku…
Sbírka poslouží hlavně k nákupu rehabilitačních pomůcek a na rehabilitační programy, protože ty, které hradí pojišťovna, jsou už vyčerpány. V současné chvíli plánujeme například rehabilitační pobyt v Piešťanech. Hlavně bych chtěl velice poděkovat všem, kteří mi drží palce. A samozřejmě lidem, kteří na sbírku reagovali.

Co váš výhled do budoucnosti? Dal jste si nějakou výzvu či cíl?
Výzvou mi určitě je se dát do pořádku po fyzické stránce a vrátit se zpět do práce. To je asi to, o co se v současné době snažím.

Martin Šabata.Sbírka i pro kolegu
Veřejná sbírka, o které se může veřejnost dozvědět více podrobnosti na internetových stránkách HZS Královéhradeckého kraje, běží do konce tohoto roku a má kromě Libora Bohdaneckého podpořit i jeho rychnovského kolegu Martina Šabatu (na snímku vpravo), do jehož života také vstoupilo těžké zranění.