Jakmile se pak z reproduktorů ozval Mistrův hlas pějící Včelku Máju, myšlenky na právě skončený mač šly stranou a hospůdkou se rozlehl zpěv takřka všech přítomných, kteří se k němu přidali. Včelkou Májou to však neskončilo, i když spontánní happening odezněl, z reproduktorů se již linul song Být stále mlád. I ten se setkal s občasným ohlasem, ale povětšinou se omezil jen na bezhlasé otevírání úst spojené se zamyšleným pohledem.

Skon Karla Gotta poté už řešili všichni - bez ohledu na generační rozdíl. „Poprvé jsem ho slyšela, když mi desku pustila babička. A od té doby ho mám ráda. Je škoda, že odešel,“ vyprávěla svým kamarádům u stolu jukeboxová slečna. I od dalších stolů pak nejčastěji zaznívalo slovo Gott.

Mistrovu památku si s písní na rtech ve středu připomnělo i osazenstvo Roxy Baru v centru Hradce Králové. Tam se lidé začali scházet již odpoledne a celý večer se pak tančilo na jeho písničky. „Bylo to spontánní, ale Karel si to zasloužil,“ řekl nad svíčkami, které zde lidé na Mistrovu počest zapalovali, majitel podniku Pavel Gebrt. I pro něj byla zpráva, která se již od rána šířila po celé republice, šokem. „Opravdu to nikdo nečekal. Odešel velký člověk a zpěvák. Já sám jsem ho měl moc rád,“ dodal Pavel Gebrt.