Kaiser s Lábusem se nemýlili. Skutečnost ale předběhla fantazii

17. 11. 2008

Hradec Králové /ANKETA/ - „Dejme tomu, že je tak rok 2010 nebo 2012, je hodina dějepisu, vy jste moji žáci a já jsem váš třídní profesor. Dnes budeme opakovat události z Prahy 1989.“ To jsou úvodní věty veleslavné scénky Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera Zkouška z dějepisu.

Listopad 1989 v Hradci Králové, "zeď" na Gottwaldově náměstí

Kliknutím zvětšíte

Listopad 1989 v Hradci Králové, "zeď" na Gottwaldově náměstí | Foto: Ivan Šrám

Byla odvysílána v Československé (tehdy samozřejmě) televizi v pořadu Možná přijde i kouzelník. Doba uplynulá od „sametové revoluce“ se počítala stále jen na měsíce.

„K tabuli půjde Karolína Kaiserová. Popiš nám listopadové události roku 1989 v Praze. Kdy a kde začala celá akce?“
Kaiser na vrcholu své slávy rozehrává vděčnou a mistrně zvládnutou etudu na téma pubertán: „Teda, teda bylo to jako těžký, teda… Bylo to teda v tom listopadu…“
„A kolikátého to bylo přesně?“
„No, bylo to teda na podzim…“
„A kde to bylo? Na Al, na Al…,“ napovídá profesor Lábus.
„Na Aljašce?“
„Na Albertově v Praze! Kolik bylo studentu na manifestaci?“
„No bylo jich tam jako hodně, no byl tam Petr, Dušan, Mirek …“
„To bys tady jmenovala do rána. Asi 20 tisíc studentů tam bylo.“
„Jo?“

Diváci se popadali za břicho smíchy. Vtipný se jim zdál ne pouze výkon oblíbených komiků, ale rovněž námět skeče:

Zapomenout na listopadové dny? Nemoci si vzpomenout na taková jména jako Dienstbier, Havel, Klaus?
Jak by se mohlo stát, že by to mládež nezajímalo? My jsme to prožili, na to se nedá zapomenout, nedá se o tom nevyprávět dětem…
Nelze zapomenout. To přece není žádná nuda, to není žádný dějepis!
To je kus našeho života!

Studentka žurnalistiky Lenka Kašparová byla v listopadu 1989 jedním z oněch dětí, jež na protestních shromážděních seděly otcům na ramenou a v nevědomém nadšení zvonily klíči, které jim rozjaření rodiče dali do rukou.

V listopadu 2008 zašla do královéhradeckých středních škol. Takřka v podvečer státního svátku (aby do poslední chvíle nechala školám možnost připomenout žákům, z jakého že důvodu vlastně v pondělí zůstávají doma), položila studentům prostou otázku:

Proč je 17. listopad státním svátkem?

To mě říkal táta, ale… Zvonilo se klíči kvůli minulému režimu, komunistickému. Bylo to tak roku 1992, 1990.
Aleš Langr, 17 let

Kvůli změně komunistického režimu roku 1992. Změnil se komunistický režim na ten normální, na dnešní. Byl to nějaký protest a zvonilo se klíči.
Daniel Hanka, 18 let

17. listopad, to by mohl být Den válečných veteránů nebo něco podobného. Já vlastně přesně nevím. Ve škole jsme to ještě nebrali, takže opravdu netuším.
Šubrt Vojtěch, 16 let

Bylo to osvobození České republiky od Sovětů roku 1988. Vnikli do naší země, byly po podepsané nějaké dekrety a byli jsme okupováni. Určitě nás někdo osvobodil, ale nevím, jestli nás okupovali Němci nebo Sověti. A nebo jestli nás okupovali Němci a Sověti nás pak osvobodili.
Jakub Rolín, 17 let

17. listopadu se studenti vzbouřili proti komunistického režimu. Bylo to roku 1989. Vím to, protože se o tom doma s rodiči bavíme.
Iva Kyralová, 18 let

Já nevím, co to bylo. Vzpomínám si, že jsem to četla v kalendáři, ale opravdu nevím.
Žaneta Mifková, 17 let

Tak to opravdu nevím. Myslím, že to byl to nějaký zvláštní den, který se nejspíš něčím zapsal do dějin. Teď ale netuším čím. Bylo to tak roku 1945.
Pavla Tučková, 18 let