Dnes můžu kritizovat: Jsem rád, že tu nejsou komunisti, protože za dob normalizace, krádeží a vražd se takové věci neříkali na veřejnost. Dnes soudruzi s vymeteným mozkem plkají, ale vůbec nevědí co se tu před 20 lety zatajovalo, aby si soudruzi nepošpinili své jméno. Dnes jsem rád, že mohu slyšet i kritiku na vládu. Vím, koho volit, ale ne soudruhy. Dnes se máme lépe než před 20 lety, a to si spousta lidí neuvědomuje. Hlavně neříkejte, že jste se měli jak v pohádce – to říkají jenom ti, kteří kolaborovali a v roce 1968 vítali sovětská vojska.

Komunisté vládnou dál: Budeme muset volit některou z menších stran, protože komunisti bohužel nezmizeli, jen se přesunuli k modrým ptákům a k česanům. To je potřeba si uvědomit! Dneska nám bohužel zase vládnou komunisti, nebo jejich dětičky.

Jsou mezi námi: Co to bylo za politickou stranu, když se najednou zhroutila. Jako malí kluci, když se jim nedaří stavět bábovičky z písku, a ty se jim hroutí jedna za druhou, se prostě seberou a odejdou nebo dokonce utečou. Hned si sami můžeme odpovědět. Neutekli, zůstali mezi námi. Zůstali sami sebou, nebo nalezli do jiných stran. Proto to u nás vypadá tak, že mnozí chtějí, aby se vrátili. Zbytečné. Opakuji, jsou mezi námi. Dělají jen jedinou chybu, že se zcela neodřízli od své chmurné historie, případně i svého pojmenování. Hrdinů, kteří proti ní bojovali, bylo málo, a pokud přežili, jsou již dost staří.

Litují, že se zúčastnili: Letos uplyne 20 let od euforie, kdy jsme si mysleli, že se nám bude žít lépe bez komunistů. „Sametovou revoluci“ začali studenti a herci. Většina z nich dnes lituje, že se této události zúčastnila. Vládu převzali bývalí komunisté, kteří jen převlékli kabát, nebo jejich děti. Nemohou být jiní. Vyrostli v prospěchářských rodinách. Starosti obyčejného člověka a voliče nikdy nepoznali.

(Příspěvky z diskuze byly redakčně kráceny.)

Kompletní diskuzi najdete níže.

PALEC NAHORU:

Pro některé Hradečáky. Je to už takový zvyk. Češi jakoby státní svátky vesměs bojkotovali. Také dvacet let od takzvané sametové revoluce si v krajském městě i jinde v okrese připomínali 17. listopad spíše jednotlivci a malé skupinky lidí. Kam směřuje národ, který zvysoka kašle na symboly událostí, jež utvářely jejich budoucí život? Palec nahoru patří těm málo lidem, kteří se řídí heslem, že na minulost se nesmí zapomínat.

PALEC DOLŮ:

Pro většinu Hradečáků. Sedmnáctý listopad, to není jen připomínka revoluce z roku 1989. Neméně důležitá je také vzpomínka na statečné studenty z roku 1939. Pokud tedy někdo má kvůli svému politickému smýšlení zábrany slavit „sametovku“, úctu by měl věnovat alespoň Janu Opletalovi a dalším, které po manifestacích zavraždili nacističtí okupanti. Většina Hradečáků však raději trávila volný den v nákupních centrech či u televize. Palec dolů.