Obec s necelými sedmi stovkami obyvatel se na pár hodin přenesla v čase i místě. V rámci třetího ročníku akce s názvem Boj o republiku se z Lovčic stala bezejmenná víska československého pohraničí roku 1945.

Zločin a trest

„Po dva ročníky jsme se věnovali převážně začátku války. Teď přišla idea ukázat lidem i zvěrstva, která se stávala na jejím konci. Tehdy to byla zvláštní doba, každý očekával, kdy už konečně nacistické Německo padne, ale na druhou stranu se, hlavně v příhraničních oblastech, řešila otázka vlastních selhání, msty a kolaborace," řekl pořadatel ukázky Aleš Crha z Pevnostního muzea v Sazené, kterému pomáhali taktéž  nadšenci ze spolku Četnická pátrací stanice Pardubice.

Na Lovčické návsi se díky nim přihlížejícím dostalo náhledu do obyčejného života. Nejednalo se totiž „jen" o bojovou ukázku, ale právě o vhled do posledních dní války. A to se všemi svými „zvyklostmi". Za okny hospody se tak za dohledu esesáků šoural „Pochod smrti", aby dal posléze záminku k prvnímu krvavému vhledu do dějin.

To když se jeden z „koncentráčníků" vydal mimo transport pro vodu. Poté následoval sled mnoha událostí, které z výslechů obyvatel vyústily v mstu v podobě ubití starosty obce vlastními sousedy. „I takové věci se stávaly.  Lidé v něm viděli kolaboranta," nastínil ukázku Aleš Crha.

Mrazivá tečka

Celé odpoledne zakončila přestřelka mezi partyzány a německými vojáky. Tečku však udělalo mrazivé představení. K jeho popisu nám pomůže scénář ukázky: „Nakonec wehrmacht boj vzdá a dojde na vyjednávání. Němci se vzdávají a Češi je jdou odzbrojit. Když už se zdá, že němečtí vojáci přejdou v poklidu do amerického zajetí, vyřítí se zpoza rohu děda se zkrvaveným tělem vnuka. Němečtí vojáci jsou na to konto bez milosti postříleni."

„Chtěli jsme ukázat konec války bez žádné glorifikace," řekl k mrazivé tečce Aleš Crha.