„Potřebujeme pomoci, od státu skoro nic nedostaneme,“ říká otec dnes již jedenáctiletého Lukáše Štepjáka, který přišel nešťastnou náhodou před třemi lety o obě dolní končetiny. Přejel ho vlak.

„Je to velmi těžké. Hned po prvních dvou měsících od neštěstí nám začalo být jasné, že od státu toho bohužel moc nedostaneme, a proto jsme založili občanské sdružení Veselý vozíček. Následně jsme uspořádali veřejnou sbírku, která skončí letos v listopadu,“ upřesnil otec Miroslav Štěpják. Sbírka vznikla především z důvodu nových potřeb Lukáše, které jsou spojeny s velkou finanční náročností.

„Bydlíme s rodinou v podnájmu a dělat úpravy v bytě je téměř nemožné. Částečně jsme udělali bezbariérové přístupy, ale není to pro Lukáše ideální. Navíc bychom potřebovali i větší byt, alespoň čtyřpokojový, nejlépe pětipokojový,“ vysvětlil situaci otec. Lukáš musí denně cvičit. Potřebuje prostor pro kompenzační pomůcky a také pro rotoped, na němž by měl jezdit. „Na to však máme opravdu malý byt. O dalších úpravách, které by bylo potřeba udělat raději ani nemluvím,“ dodal. Lukáš však udělal velké pokroky a dnes dokáže na protézách, které má, vyjít schody, nebo se pohybovat už pouze s pomocí jedné hole.

„Je to úžasný, co dokázal. On se s tím smířil a žije život dál, jak může. Pořád se směje a je veselý. Neuvidíte ho plakat, nebo být na tom psychicky špatně,“ uvedl chvějícím se hlasem Miroslav Štěpják.

Lukáš začal opět sportovat a podařilo se mu vyhrát Mistrovství České republiky v jízdě na vozíku. Hází také krikeťákem a rád si zahraje závěsné kuželky. Rodiče mezitím objíždějí republiku a shánějí do sbírky další peníze.

„Samozřejmě pokud bude chtít pomoc někdo další, rádi část prostředků zašleme. Už teď pomáháme další dívce se svalovou atrofií,“ uzavírá Miroslav Štěpják.

JAK K VLAKOVÉ NEHODĚ DOŠLO


K nešťastné nehodě došlo
4. června 2005 ve vlakové zastávce Dlouhé Dvory.

„Ten den jsem vezl druhého syna Mirka i s kufry celé jeho třídy do školy v přírodě,“ vzpomíná otec. Lukáš však se svou matkou cestoval v té době za strýcem vlakem. „Normálně vlakem nejezdíme. Tehdy ale nebyla jiná možnost,“ uvedl otec Miroslav Štěpják. Při vystupování na zastávce Dlouhé Dvory se nečekaně vlak trhnutím rozjel a Lukáš, stojící na stupínku, upadl pod vlak do kolejiště. Okamžitě na místo dorazili záchranáři a Lukáše letecky transportovali do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Lékařům se ho podařilo zachránit, avšak z dolních končetin mu zbyl z levé nohy pahýl do půli stehna a z pravé, bohužel, ani část.

V nemocnici strávil dva měsíce, které rodiče popisují jako neuvěřitelně stereotypní. „Změnily se nám hodnoty a styl života. Jdete do nemocnice, přijdete z nemocnice a nejste schopni na nic jiného myslet,“ dodal otec. Dalších 14 měsíců strávil Lukáš v léčebnách a rehabilitačních centrech.