Hlasujte vpravo…

V západních zemích je při tom letitou tradicí, že děti doplácejí na své rodiče, když ti nemají dostatek finančních prostředků, aby zabezpečili svůj vlastní pobyt v domově důchodců.

U nás má tento jev rovněž oporu v zákoně. „Ano, máme tu případy, kdy senioři nemohou zaplatit v plné výši náklady na svůj pobyt. Z naší strany je snaha řešit tyto případy se sociální pracovnicí. Jednáme s dětmi seniorů, někteří chápou lépe, jiní hůře, což je přirozené. Je potřeba uvažovat v souvislostech. Když někteří rodiče, teď již senioři, vychovávali nedobře své děti, může nastat problém. Kdysi mi volal jeden člověk a pátral, zda nezemřela jeho matka, a to dost podivnou cestou. Posléze jsem se od něj dozvěděl, že jej matka odložila ve dvou letech do dětského domova,“ přiblížil Martin Dürrer, ředitel Domova důchodců v Hradci Králové.

Někde případy s alimenty končí až za branami soudních dvorů.

„V informačním systému soudu se nenachází žádný případ, kdy by rodiče žalovali své děti na placení výživného,'' uvedl Zdeněk Roch, tiskový mluvčí Okresního soudu v Hradci Králové.

Místní soud žádný takový případ z doby před zavedením elektronického evidenčního systému ani nepamatuje. ,,Pokud by soud však výživné stanovil, bude přihlížet k majetkovým poměrům rodičů i dětí, k měsíčním příjmům, vlastnictví nemovitosti rodiče, ke vztahům mezi rodiči a dětmi i minulému plnění vyživovacích povinností rodičů k dětem a schopnosti rodiče sehnat si zaměstnání,'' řekl Roch.

U nás ukládá vyživovací povinnost zákon o rodině, jehož první a druhý odstavec má následující znění: ,,Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují“ a „každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.“

GLOSA JANA ODSTRČILA
Oko za oko? Proč ne, ale jde to určitě i lépe, ne?
Říká se, že náš život je jen dobou přípravy na odchod. Hm. Velmi zajímavá a vznešená myšlenka. Dost mě občas mrzí, že když už se někdo k odchodu ze života přiblíží, na sklonku svého stáří, nemá ani dost klidu se na něj připravit. Může v tom být leccos, život je nevyzpytatelný a lidé ještě více. Důležité je při tom, když už se něco nepovedlo v průběhu našeho života, či se povedlo TO zpackat, naučit se odpouštět. A to platí pro děti i rodiče vzájemně. Nechci, aby má slova zněla mravokárně, ale odpuštění je opravdu důležitý element našich životů. Jedna příčina střídá druhou a každá akce vyvolává reakci. Msta nikam nevede. Přísloví oko za oko je chabé a má nedozírné následky. Vždyť budu–li parafrázovat Ghándího, který řekl, že pokud se budeme řídit úslovím oko za oko beze zbytku, bude celý svět slepý.