Dva psi tam usmrtili sedmiletého psa křížence, který se zatoulal k jejich plotu. O věci informovala žena, která smrtelně zraněného psa vezla na veterinu, kde mu už nedokázali pomoci. Deník nyní přináší rozhovor s majitelkou dvou psů, kteří útočili – Lucií Truhlářovou.

Můžete celou situaci popsat?
V pátek, kdy jsem měla dovolenou jsem najednou z okna uviděla, že se po ulici kolem našeho plotu toulá jakýsi pes. Běhal tam už i předtím, snažila jsem se ho odehnat, ale protože se nám hárá fena, logicky ho to tam táhlo. Odešla jsem tedy od okna, vrátila jsem se až když jsem uslyšela štěkot.

A k čemu přesně došlo?
Původně byla u vrat za plotem pouze fena, která se hárá, a tím přitáhla jeho pozornost. Cizí pes měl hlavu skrz plaňky u plotu. Nejdříve se jenom očuchávali. Druhý pes, který s ní žije na zahradě však bohužel zanedlouho zaútočil. Chytil ho za část hlavy, kterou měl prostrčenou skrz bránu. Naši psi hlavu ven neprostrčí, aby si pro něj došli. Jak se rvačka stupňovala, tak zatoulaného psa vtáhli dovnitř.

Kde podle vás došlo k největší chybě v celé té události?
Mám to tak, že pes byl mimo svůj pozemek, než měl být. Negativní reakce lidí jsou pochopitelné, ale moji psi se mimo vyhrazený pozemek nikde netoulali. Zatoulaný pes měl být na své zahradě a k ničemu nemuselo dojít. Něco podobného se v minulosti nikdy neodehrálo.

Proč jste si pořídila právě pitbula?
Dříve jsme s nimi bydleli v bytě a máme s nimi prostě výborné zkušenosti. Co se týče vlastností a zejména směrem k lidem, tak jsou úplně nesrovnatelní například s jinými plemeny, například ovčáků a dalších. Jejich vlastnosti a to co dokáží dát lidem, nás oslnily. Jejich bojové instinkty se projevují pouze vůči zvířeti.

Mají vaši psi nějaký výcvik?
Absolvovali základní výcvik, v němž se naučili základní povely. Hlavně je to však o tom, že od štěněte jsou ve skupině vedeni k tomu, aby byli socializovaní. Náš starší čtyřletý pes stafordšírský teriér, prodělal i klasickou psí školku, což mám bylo doporučeno právě kvůli již zmíněné socializaci. Psi byli při výcviku rozděleni do skupin od nejmenších až po ty pořádné podle stáří. Tam ti psi spolu spolupracují a naprosto běžně spolu i fungují. Výcvik trval dvanáct týdnů.

Jak pohlížíte na mediální prezentaci nejenom v souvislosti s teriéry, ale i ostřejšími plemeny psů?
Myslím si, že denně dochází k napadení psy, ale od jiných plemen a lidé se o tom zákonitě nedozví. My už jsme si na echo tak zvaných bojových plemen zvykli. Lidé už si dávno obrázek vytvořili, a ten mají pevně zafixovaný v jejich hlavách. Je to ale zbytečný strach.

Co se odehrálo bezprostředně po psí rvačce?
Když došlo k té nešťastné události, tak jsme běželi k majitelům, kteří u incidentu vůbec nebyli. Nabídla jsem jim, že pokousaného psa odvezu na veterinární kliniku v Kuklenách, protože vím, že se tam provádí špičkové zákroky. Byla jsem ochotná investovat peníze za záchranu pokousaného psa, což majitelé odmítli. Odjeli na veterinu, kterou si vybrali. Je to jejich volba a je to v pořádku. Jenže z naší strany tak může nastat maximálně omluva, protože neberu na sebe celou vinu za to, co se stalo. Nikdy nevíte, jak zareaguje pes.

Jaké jsou nyní vztahy se sousedy v lokalitě kde bydlíte?
Vztahy se určitě vyhrotily. My jsme samozřejmě čekali, že sousedi budou mít potřebu to s námi řešit, což nám přišlo i logické, vzhledem k tomu, že se jedná o ztrátu tvora blízkého člověku. Nebránila jsem se ani přítomnosti policie, ale nakonec nikdo nepřijel. Oplotili jsme již dříve náš pozemek metr a půl vysokých plotem, aby nebyl nikdo ohrožen.

Jak se teď cítíte, po celé události?
Je mi moc líto, že se to muselo stát. Vyhrotily se i vztahy se sousedy. Jedna paní nás přestala zdravit. Ale nevnímám situaci tak, abych činila krkolomné kroky k její nápravě. Lidé by si měli přiznat, objektivně, obě strany. Jenže vysvětlovat to je v některých případech zbytečné. Vrátit to nedokážu.