„Marnost, zoufalství a vztek,“ popisuje Natálie směsici pocitů, které v ní vyvolávají události v rodné zemi. Její celé jméno redakce zná, žena si ale z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenována. Na Ukrajině zůstává jen její sedmdesátiletá maminka. Ta před pár týdny, kdy válka začala, ani nepomyslela na to, že by z domova odešla. S eskalující situací už ale i žena, která žije sama ve městě Vinnycja, přemýšlí o odchodu.

Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se však obává náročné cesty. „Situace je tak zoufalá, že by snad už i přijela. Ale sama to zřejmě nedokáže. Ví, kolik je na hranicích lidí a jak odchod ze země vypadá,“ vysvětluje Natálie. 

Poslední Žid ve Vinnycji. Tak byl pojmenován snímek, zachycující vraždu židovského muže příslušníkem esesáckého komanda Einsatzgruppe D. Vražděný muž klečí na okraji masového hrobu, v němž leží další oběti
Vinnycja jako peklo na zemi: Hladomor nebyl to nejhorší, zvěrstva vojsk už ano

Její maminka žije v panelovém domě na sídlišti. V kontaktu jsou neustále, ve městě, které leží asi 250 kilometrů jihozápadně od Kyjeva ruští okupanti zasáhli před pár dny vojenské letiště. „To se ale nachází zhruba deset kilometrů od města. Jinak je tam zatím klid,“ popisuje aktuální zprávy ze svého rodiště.

Jeden mobilní operátor podle aktuálních zpráv může mít problémy s připojením, ona však v kontaktu s maminkou zůstává bez problému.

Město Vinnycja se nachází asi 250 kilometrů jihozápadně od Kyjeva. Právě město rozkládající se v centrální Ukrajině by přitom mohlo mnohé vyprávět o teroru stalinistických čistek i pozdější zlovůli nacistického Německa.

I přes prozatimní klid zbraní ve městě Vinnycja prý sirény znějí několikrát denně. Ve městě však není metro a krytů, kam se lze schovat, je poskromnu. „Mamka ani její sousedé na sirény nereagují. Nikam neutíkají, dělá to tak většina lidí,“ říká Natálie.

V blízkosti jsou dvě školy. V jedné z nich jsou ubytováni lidé, kteří utekli z měst před přímým bombardováním. Další škola, která byla postavena zhruba na konci 80. let, sklep má. Ten pochopitelně poskytuje možné útočiště. „Pro mojí mámu je to ale asi sedm minut pěšky. Pokud se něco stane, má to opravdu strašně daleko,“ dodává Natálie.

Psali jsme již:

Obyvatelé Kyjeva se skrývají před ruskými útoky ve stanicích metra
Jak u vás v roce 1968, říká dělník z Panasonicu pocházející z východní Ukrajiny

Někteří její příbuzní už z Ukrajiny odešli. Nepřipouští si však variantu, že by se nevrátili zpět. „Jsou mezi nimi třeba zubaři. Zůstávají prozatím v Polsku,“ uvádí s tím, že její rodina pochopitelně nechce zůstat v cizině. Mají s sebou jednu tašku, doma pak dávno vše vybudované.

Po třech týdnech, kdy válka trvá, už ale i Natálii původní emoce opouští. O situaci se jí mluví hůře než na úplném začátku války. Psychické vyčerpání a konsolidace sil na to, co se ještě může stát je tak v současné situaci nezbytné. Sama však věří prezidentu Volodymyru Zelenskému, že dokáže najít kompromis a vyjednat mír.