„Táta za mnou přišel a nabídl mi, že mi pomůže a půjdeme do dražby na masnu spolu. Šli jsme do nájmu na dva roky s tím, že uvidíme, jak to půjde,“ popisuje začátky podnikání na jaře 1991 Pavel Brož. Před malou privatizací fungovaly ve Smiřicích v dnešní samoobsluze tři samostatné obchody. Masna, mléčné lahůdky a tabák. Pak přišla revoluce a malá privatizace. „Měl jsem tady rozestavěný barák, nikdy nás nenapadlo, že to nakonec koupíme. Takoví střelci jsme nikdy nebyli, ale prostě jak šla doba, tak se to vyvíjelo,“ říká Pavel Brož. Tehdy mu bylo 26 let.

Firmu založil s rodiči v červnu 1991 a ještě ten samý rok masnu odkoupili. O tři roky později koupili i zbývající dvě provozovny, prostory propojili a zřídili samoobsluhu. Provozní dobu rozšířili i na nedělní dopoledne. „To už jsme si museli vzít úvěr, tehdy byly šílené úroky kolem 18 procent a spláceli jsme to do konce roku 1999. Kdyby mi někdo na začátku devadesátek řekl, že si vezmu úvěr 2,5 milionu, tak bych mu řekl, že je blázen,“ vzpomíná vyučený prodavač. Rodiče krátce po splacení dluhů z firmy odešli.

Hradecký útulek leží na okraji města. Slouží hlavně opuštěným psům.
Nový personál a větší kontrola veřejnosti. Hradecký útulek čekají velké změny

V obchodě se seznámil i se svojí ženou. „Manželka k nám nastoupila jako prodavačka v srpnu 1991 a zakoukali jsme se do sebe,“ usmívá se na svoji paní Dagmar Pavel Brož. Rodinný podnik vedli společně od roku 2000. „Obchod byl můj život, bavilo mě to. Nešlo to dělat jenom kvůli penězům, to by z toho člověk utekl,“ vysvětluje svoji motivaci posouvat věci k lepšímu dnes 58letý podnikatel.

Potravinami doslova žil víc než polovinu života, svoji práci měl prostě rád. „Do roku 1999 jsme nebyli na dovolené, protože byly dluhy. Až v roce 2000 jsme poprvé jeli na týden na Kanáry,“ vzpomíná bez hořkosti a jen jako zajímavost říká, že celý volný Štědrý den měl naposledy paradoxně na vojně v roce 1985. „Doufám, že teď mi to vyjde, že nebudu muset po 38 letech do práce. Přes Vánoce byly vždycky nejlepší kšefty, tak to prostě bylo,“ konstatuje Pavel Brož.

Brožovi při podnikání vychovali dvě děti, Lukáše a mladší Kateřinu. Dcera studuje vysokou školu. Univerzitu má i syn, naučil se sedm jazyků a dnes je diplomat. Při studiu oba pomáhali v rodinném podniku. „Dalo mi to hodně. Uvědomil jsem si, že když něco chci dokázat, tak za tím musím jít a něco tomu dát. Naši dělali od rána do večera, aby něčeho dosáhli. Táta je skvělý životní vzor,“ přiznává syn Lukáš.

Úsek dálnice D35 z hradecké místní části Plotiště nad Labem do Sadové získal stavební povolení.
D35 z Hradce Králové do Sadové má stavební povolení. Stavba má začít příští rok

V roce 2004 koupili Brožovi od města metrový pruh pozemku u silnice a samoobsluhu za půl roku přestavěli a rozšířili. „Vlastně jsme zeď do ulice vybourali a celé to posunuli. Byly tam stále staré železné výlohy, které v mrazech promrzaly, když bylo venku minus 15, tak byla zevnitř na sklech námraza,“ popisuje Pavel Brož.

Jak to tak chodí, ani podnikání Brožových se nevyhnuly krize. „Kolem roku 1997 či 1998 přišly do Hradce supermarkety. Byla to velká móda a zákazníci nám zčásti odešli. Tehdy jsme si mysleli, že doplatíme dluhy a skončíme,“ vzpomíná na nelehké časy Pavel Brož. Krizi ale rodinný podnik ustál a zákazníci se začali vracet.

Podruhé pak tržby klesly s ekonomickou krizí, která začala kolem roku 2008. V potravinách ve Smiřicích se naplno projevila o dva roky později. „Ještě do roku 2009 nám rostly tržby. Pak ale klesly natolik, že jsem měl strach, abychom měli na výplaty,“ připomíná nelehké časy šéf podniku, který má dnes 15 stálých zaměstnanců.

Kromě samotné památkově chráněné budovy patří k zámku park, garáže nebo správní budova.
Zámek ve Skřivanech se neprodal. Podívejte se, co jste mohli mít za 34 milionů

Peníze bylo podle něj potřeba točit, stále se snažil do potravin investovat. „Neměli jsme peníze v záloze. To jsme mysleli, že padneme, ale nebylo to kvůli tomu, že bychom něco dělali špatně, ale prostě jsme brali kvalitní uzeninu, ale lidi jezdili do supermarketů a kupovali, když to řeknu slušně, nepříliš kvalitní potraviny,“ připomíná honbu zákazníků za cenou bez ohledu na kvalitu a původ potravin Pavel Brož. I tuto krizi ale smiřické potraviny ustály.

Po třiceti letech práce ale Pavel Brož ztratil chuť do podnikání. Zhruba poslední rok uvažoval o tom, že skončí. „Nějak mě to přestalo bavit. Nevím, prostě něco se ve mně zlomilo. Někdy jsem stál před krámem, říkal jsem si, že zahodím klíče, ale pak začala denní rutina a už to zase jelo,“ přemýšlí Pavel Brož. Nakonec se ale rozhodl skončit a manželka rozhodnutí podpořila. „Byla jsem ráda. Byl to kus našeho života, ale na druhou stranu jsme si třeba naplánovali volno a najednou třeba přišly dvě neschopenky, jedno ošetřování a nejeli jsme nikam,“ krčí rameny Dagmar Brožová.

V Kotěrově ulici za muzeem se otevírá re-use bazar. Podívejte se, co nabídne z věcí, které lidé odložili na sběrné dvory.
Vysavač za pár stovek. Podívejte se, co koupíte v prvním hradeckém re-use bazaru

Pavel Brož ale chtěl, aby samoobsluha, kterou budoval víc než 30 let, prosperovala dál, a tak obchod pronajali obchodní společnosti Konzum Ústí nad Orlicí. „Doporučila mi je jedna známá, že jsou solidní a snaží se kšeft posouvat dál, zlepšovat služby pro lidi,“ vysvětluje volbu Pavel Brož. Podmínkou nájmu bylo i převzetí personálu. „Důležité pro nás bylo, že je to česká firma, která se snaží prodejny modernizovat,“ připomíná podnikatel.

Věří, že po letech, kdy vedl obchod, který byl otevřený víc než 12 hodin denně, teď bude víc času na koníčky. „Chceme jezdit třeba po Čechách, nejsme nároční,“ konstatuje Pavel Brož. „Já mám ráda moře a teplo,“ opravuje svého chotě paní Dagmar. „To pro mě není, já potřebuju být v pohybu, nějaké výlety a podobně,“ namítá její muž. Teď ale rozhodně nemá strach, že by mu práce chyběla. „Mám fůru restů na baráku, ale uvidíme, co ukáže čas. Třeba se mi začne stýskat po práci a něco si vymyslím,“ dodává Pavel Brož.