Byla to pro Nechanice velká sláva. V srpnu 1935 nechali místní před nedávno postavenou školou pojmenovanou právě po prvním prezidentovi Československé republiky vztyčit sochu Tomáše Garriqua Masaryka. Samotná pískovcová socha byla vysoká dva a půl metru. „Slavnost zdařila se nad očekávání za velké účasti hostů zblízka i zdáli. V pestrém průvodu byly zúčastněny Selská jízda, hasičské sbory, Sokolové, Orlové, DTJ, řezníci, Sportovní klub, legionáři a Národní garda královéhradecká,“ psalo se o slavnosti v místních novinách. 

Socha ale vydržela na svém místě pouhá čtyři léta. Na začátku války ji místní ukryli před nacisty. „Pan školník, který tady bydlel ve škole a byl legionář, a kamenosochař Jan Mejstřík ji ukryli před nacisty. Zazdili ji ve školní kotelně a tím ji uchránili,“ říká iniciátor návratu připomínky na prezidenta osvoboditele do Nechanic Zdeněk Roll.

Selské jízdy zažily dobu největší slávy za první republiky. Pokus o obnovení tradice po druhé světové válce nezákonně překazili komunisté.
Pod dohledem samopalů. Nechanická aféra předznamenala únorový komunistický puč

Jenže přišel únorový puč a systematické odstraňování všeho, co by připomínalo první republiku. „Hned po válce v roce 1945 ji s velkou slávou opět postavili, ale vydržela tady jen do roku 1959, kdy ji na pokyn okresního výboru a místní organizace KSČ neodborným způsobem sundali a zničili,“ vzpomíná s pohnutím v hlasu Zdeněk Roll. Tenkrát byl malý chlapec: „Stáli jsme s mámou tady na křižovatce a dívali jsme se. Maminka brečela. Tehdy jsme tady v ulici 28. října bydleli.“

Paradoxní je, že ulice pojmenovaná po dni, kdy vzniklo Československo, o své za komunistů „problematické“ jméno nepřišla.

Podle úředních záznamů mělo být pískovcové dílo odvezeno do depozitáře vyhlášené sochařské školy v nedalekých Hořicích. Tam ale skulptura nikdy nedoputovala. Podle vzpomínek pamětníků skončila zabetonovaná v základech jednoho z rodinných domů v okolí. Komunisty ale hrdě vzpřímená postava jednoho ze zakladatelů republiky dlouhá léta dráždila.

Socha Tomáše Garrigue Masaryka v Hradci Králové
Sochu Masaryka strhli nacisté a pak i socialistický lid

„Už to asi nějak dozrálo. Podle pamětníků si někteří tehdejší funkcionáři na odstranění sochy udělali kariéru,“ myslí si Zdeněk Roll.

„Ta socha tady podle mě vydržela tak dlouho, že stála stranou hlavní silnice a že nebyla na očích. Až teprve, když tudy jezdili funkcionáři na Hrádek na loveckou chatu, tak si toho začali všímat,“ přidává další místní pamětník Jiří Turek.

Pískovcový podstavec sochu „přežil“ o šest let. Zdeněk také vzpomíná, že v době Pražského jara se uvažovalo o obnovení sochy. Jenže přišla „bratrská pomoc“ v podobě okupace a bylo po plánech.

Teď se ale socha před nechanickou základku vrací. Stát bude jen o 15 metrů vedle blíž ke vstupu do budovy. „Nová socha stála i s podstavcem 850 tisíc korun. Od kraje jsme na ní dostali dotaci 300 tisíc korun,“ prozradil starosta Nechanic Jiří Pechar.

Sochař Karel Bartáček u jedné ze svých soch. A také není bronzová, ale z polyesteru.
Pomník Masaryka je mým splněným snem, říká sochař

Nová socha je odlitá z bronzu podle návrhu sochaře Karla Bartáčka, který originál vytvořil pro 50 kilometrů vzdálený Kostelec nad Orlicí. Odhalená tam byla před pěti lety. Tady jako by se kruh uzavřel. Také v Kostelci původně stála socha Tomáše Garrique Masaryka od Josefa Bílka a odhalená byla ve stejném roce jako nechanická pocta prvnímu československému prezidentovi.