Jak jste zavražděného účetního Josefa Rošického znal?

Velmi dobře. Z práce v Kovolisu, kamarádil jsem se i s jeho starším synem. Já tam pracoval jako zámečník a byl v osudném roce 1952 členem závodního výboru KSČ. Josef Rošický byl člověk uzavřený, velmi slušný a pracovitý, ale především to byl člověk nepolitický. To, jak se dnes říká, že byl členem strany nebo milicí, to jsou fámy. Vůbec nebyl. Žil prakticky jen pro svou rodinu a práci.


Nemohl být Rošický třeba pod tlakem nového režimu, nebál se o práci? V Kovolisu přece dělal účetního už za bývalého továrníka.

Ne, nevěřte tomu. To byl velmi seriózní člověk, který se nikdy nezapojoval do žádných akcí. Žil opravdu jen pro svou rodinu a práci. Pokud si dnes někdo chce namlouvat, že byl členem KSČ nebo milicí, tak to není pravda.


Co říkáte vyznamenání Mašínů za odboj proti režimu?
To nebyl žádný odboj. Vím, o čem mluvím, sám jsem byl za války členem odbojové skupiny, která pomáhala partyzánům. Pak jsme byli vyzrazeni a skončili v Terezíně.


Proč by to podle vás nebyl odboj?
Pokud by to byl odboj, museli by bojovat partyzánským způsobem. Ale tohle byly skutečné vraždy, ti lidé jim nic neudělali. Vykradli bezpečnostní stanice, vzali tam zbraně, zapalovali stohy, otravovali studny. Zavraždili esenbáky, ukradli výplatu dělníkům z továrny. To je odboj? Tímhle nemohli režimu ublížit. Odboj by byl, kdyby chtěli vyhodit do povětří nákladní vlak, nebo poškodit stroje ve fabrice. Ale zavraždit člověka, který veze peníze, z toho je vidět, že se chtěli zmocnit peněz jen pro svou potřebu. Dobře, ukradli zbraně policistovi, který byl strážcem režimu. Ale proč ho museli podříznout jako prase? Proč zabíjeli nevinné lidi? To byl terorismus. To musí odsoudit každý soudný člověk. Proti režimu se musí bojovat jinak.


Chtěl byste něco vzkázat premiéru Topolánkovi, který je vyznamenal?
Ano, chtěl. Hlavně to, že je to od něj hnus, hnus. Takový státník a představitel naší vlády by tohle neměl v žádném případě nikdy udělat, aby vyznamenal vrahy. To je něco… To by mohl udělat, řekl bych, primitiv, a ne státník.


A bratrům Mašínům?
O těch ani nelze mluvit, to jsou normální vrazi. Těm nemůžu nic vzkázat. Jedině je odsoudit, za ty činy, které provedli. Oni dobře vědí, proč se sem nechtějí vrátit. A divím se Paumerovi, že se vůbec nestydí tady žít. Ani bych se nedivil, kdyby se mu někdo chtěl pomstít a chtěl ho odstranit.

Vraždění nevinných lidí. To je odboj?!

Štamgasti v oválné hospodě na náměstí probírají fotbal a kauza vraždění Mašínů už je jim příliš vzdálená. Když na ni ale přijde řeč, rozohní se.

„Je to překrucování historie. Mašínové ze sebe udělali hrdiny, ale ve skutečnosti z těch ukradených peněz nešla na odboj ani koruna. Nakoupili si za ně motorky a oblečení. Fuj,“ láteří muž, který se představil jako Karel Kábrt.

Politika je i tady konfliktní téma. Ale na tom, jak to bylo doopravdy s Mašíny a jimi zavraždeným účetním zdejšího Kovolisu Josefem Rošickým, podle Mašínů „milicionářem a komunistou“, se tady shodnou všichni.

„Jiný názor tady v Třemošnici neuslyšíte,“ přisvědčil místostarosta František Novotný. „To, jak Mašínové obhajují zabití Rošického, to tady naštvalo opravdu všechny. Byla to dobře naplánovaná loupež. Šlo jim pouze o peníze, a to i za cenu střelby,“ dodal.

Správný okamžik k přepadení vozu s výplatami dal Mašínům podle pamětníků Zbyněk Janata, zaměstnanec Kovolisu. „Janata si pak koupil tzv. Ogara, to byla drahá motorka. Je vidět, že z těch peněz měl také,“ řekl Josef Koudela.

Cesta Mašínů do Západního Berlína vedla přes smrt celkem šesti lidí. Janata se tam ale neprostřílel a skončil na šibenici.