Je brzké nedělní odpoledne a ve Svinarech na okraji Hradce Králové se u hasičské zbrojnice a zvoničky schází pestrá společnost. Maškary představující zvířata i lidi začínají při muzice tančit a dovádět. K tomu jim ale musí nejprve dát svolení místní autorita a poté se průvod s doprovodem vydává do vesnice na návštěvy stavení. V hradecké místní části obnovili tradici před čtyřmi lety. Iniciátory byli členové rodiny Jiřího Kačera, kteří ke spolupráci přizvali právě soubor Červánek.

„První masopust jsme měli v místní hospodě i s klasickou zabijačkou. Potom však zavřela a jiná tady není. Ale ujalo se to, přidali se i sousedé a už to tak asi zůstane,“ popisuje Jiří Kačer a upřesňuje, že hlavní podíl na myšlence má jeho dcera, která žije v Českých Budějovicích.

Ve Svinarech se k maškarnímu průvodu vrátili před několika lety, letošní masopust se tu konal poslední lednovou neděli.
VIDEO: Co všechno natropíme, to v úsměv obrátíme. Masopust rozveselil Svinary

A zatímco Iva Ondráčková dává za příklad dodržování tradic na Moravě, Eva Dvořáková našla inspiraci k pořádání masopustu na jihu Česka.

„Nic takového tady nebylo. Chtěli jsme se setkávat s lidmi. V jižních Čechách mají masopusty velkou tradici. Tam s tím nikdy nepřestali jako tady na východě. Je to tam v každé vesnici na dva dny a chodí se opravdu od stavení ke stavení. To u nás zatím nemáme,“ vysvětluje učitelka Eva Dvořáková.

K dětem od 6 do 18 let patří ve folklorním souboru Červánek i dospělí zajišťující charakteristickou muziku, dohromady tvoří partu zhruba třiceti lidí.

„Jezdíme sem velmi rádi, protože Svinaráci chodí s námi. Oblečou kostýmy sobě i dětem a tančí a zpívají a dotvářejí skvělou atmosféru. Má to tady přesně ten charakter, který má správný masopust mít. To znamená vesnická zábava pro všechny,“ oceňuje Ondráčková, která se svým souborem oslaví již 45 let od jeho vzniku.

Hradecký útulek leží na okraji města. Slouží hlavně opuštěným psům.
Hradecký útulek pod Městskými lesy? Má nabídnout i canisterapii či výcvik psů

„Začínali jsme ještě před revolucí, kdy se u nás tradice a staré zvyky vůbec nedodržovaly. Obzvlášť v Hradci a okolí. Chtěla jsem, aby se k nám vrátily, protože to patří k našim kořenům. Masopusty máme moc rádi. Když vidíme, že se stále více zapojují místní lidé a dělají to pro sebe, svoji komunitu, vesnici nebo část města, tak je to skvělá věc,“ konstatuje vedoucí souboru v převleku představujícím postavu laufera, která vždy vedla průvody a řídila děj obchůzky po staveních.

Začalo to vynášením smrtky

Cesta k současné oblibě masopustů nebyla v Hradci Králové přímočará. Veřejné akce týkající se předjarních lidových obyčejů začínaly tradičním vynášením smrtky, kterou děti házely do vody na soutoku v Jiráskových sadech.

„Když se po prvních dvou ročnících ukázalo, že o to lidé mají zájem, řekla jsem si, že by to chtělo i masopustní průvod. Ze začátku jsme byli opravdu hrstka exotů, ale potom se to začalo měnit a v posledních deseti letech zájem vzrůstá a místo jednoho masopustu jich obchodíme několik. Letos jich je asi sedm. Už se rozšiřujeme i mimo Hradec Králové, zvou nás třeba i do Josefova,“ popisuje Ondráčková, zatímco průvod přichází k prvnímu stavení s hostiteli. Na zahradě čekají stoly s občerstvením.

Zatímco kapela nepřestává hrát, děti přicházejí ochutnat sladké dobroty a dospělí usrkují z kalíšků přichystané destiláty.

Zdroj: Deník/Stanislav Ďoubal

Rodina Zdislava Mentlíka přivítala masopustní procesí poprvé. „Děláme to kvůli soudržnosti lidí u nás na vesnici. Chtěli jsme tomu napomoci. Manželka šla v průvodu minulý rok a rozhodla se, že také uděláme pohoštění. Ujali jsme se toho, tak uvidíme, jaké budou ohlasy. Udělali jsme vlastní škvarkovou pomazánku a jitrnice, máme tady klasické vdolečky, medovník nebo buchty. K pití máme pro děti čaj a džus a pro dospělé domácí moravskou meruňkovici, slivovici a rum,“ ukazuje rodák z Rychnova nad Kněžnou, který ve Svinarech bydlí od roku 1970.

„Už jsem dávno Svinarák tělem i duší,“ ubezpečuje Zdislav Mentlík, který po zhruba čtvrthodince spokojeně konstatuje, že stoly jsou prázdné. „Asi to chutnalo, protože je to opravdu vymetené. Jsem spokojený, povedlo se pohoštění a hlavně vystoupení. Masopust jsem jinde viděl dvakrát v životě, ale u nás to je pro mě poprvé. Příští rok toho musíme udělat ještě víc.“

Zatímco hostitelé sklízejí sklenice a tácy, barevná formace míří do ulice K Lesu, kde už na ni čekají tři vodníčci na sloupech vrat a zvou do dvora, který se záhy promění v rejdiště masek. Jedná se o stavení rodiny Kačerových.

„Hospodáři, ať se vám líp než loni daří. Zlaťáčky ať vám cinkají, dětičky pěkně spinkají,“ přejí obyvatelům rozjaření hosté a vyzývají hospodáře k tanci. Ten je vzápětí v kole i s manželkou Annou.

„Hospodu už nemáme, všichni jezdí do Hradce a my u nás chceme společenský život opět pozvednout. Jako rodina jsme k tomu chtěli přispět, když jsme obnovili masopustní průvody. Ale nejsme to jenom my, podílí se na tom i další. Doufáme, že se nám podaří zprovoznit kulturní dům, abychom se měli kde scházet,“ říká Anna Kačerová a zve ke stolům.

Modernizaci ikonického objektu v jižní části krajského města odstartuje architektonická soutěž, která vyústí v projektovou dokumentaci. Ta určí novou podobu hvězdárny.
Sluneční věž dostane nejbližší hvězdu až do sálu. Hvězdárna vzkřísí původní plán

Stejně jako hostitelé věnují svůj čas a energii přípravě občerstvení a vytvoření atmosféry ke spokojenosti účastníků masopustu, folklorní soubor se musí na svá vystoupení rovněž poctivě nachystat.

„Některé písničky máme v repertoáru dlouhodobě, takže jsme připravení. Masopustní scénky a obřady, jako je žádání o povolení, svatba, sólo pro kobylu nebo pochovávání basy si musíme zopakovat a připravit. Soubor se neustále obměňuje, starší odcházejí, mladší k nám přicházejí a nová generace se to učí od té starší. S přípravou začínáme začátkem roku, když skončí vánoční období,“ zasvěcuje do procesu příprav Iva Ondráčková a vrací se k pravidlům, která má mít každý masopustní průvod.

„Začíná tím, že se musí požádat starosta, rychtář, šafář nebo jiná důležitá osoba z obce o povolení masopustu. Dnes nám symbolický klíč předal zástupce komise místní samosprávy. Jakmile ho dostaneme, začínáme řádit,“ vysvětluje Ondráčková.

Když svinarský průvod končí, je jasné, že ten příští bude neméně působivý. Místní lidé doufají, že se i za rok vyvede počasí jako letos. Možná, že ani nebude nutné chystat o mnoho více pohoštění, jak plánuje Zdislav Mentlík. Třeba se přidají další rodiny, které pozvou sousedy a maškarní rej k sobě domů, a o strávníky se tak společně podělí.

Mohlo by Vás také zajímat: slunečné počasí lákalo v neděli na první letošní Nábleší v Hradci

Zdroj: Deník/Stanislav Ďoubal