Tradice, každoročně v tuto dobu oživovaná, má svoji podobu, ale i dost moderních obměn. Možná i proto má stále v životě společnosti své místo a svůj význam.

Vzpomínám na své dětství, kdy nám v rodině „Mikuláše" zajišťovala teta, učitelka z mateřské školy, která k takové roli měla potřebné rekvizity, ale i morální obsah. Několik let jeho působení na mne fungovalo. Až do okamžiku, kdy jsem si všiml, že krásně oblečený Mikuláš má na nohách tetiny bačkory. A rázem bylo po víře i autoritě, které se u mne tento moudrý muž těšil.

Extrémní případy

A jak je tomu s Mikulášem a čerty dnes? Chrastění řetězů a hrůzu vzbuzující čerti těžko naučí dnešní děti pořádku a poslušnosti. Maximálně je na chvíli trochu vystraší. Moji pětiletou dceru postrašila návštěva realisticky přestrojeného čerta tak, že si po jeho příchodu zalezla pod postel a i po jeho odchodu jsme ji po několik hodin nemohli z tohoto prostoru dostat ven.

Měli jsme ve škole žáka 8. třídy, který musel v den, kdy školu navštívil Mikuláš se svojí svitou, trávit čas v ředitelně, kam se přestrojení strážci poslušnosti a chování neodvážili vstoupit. Onen chlapec byl v raném dětství návštěvou těchto bytostí vystrašen natolik, že i po letech propadal hysterické reakci a po setkání s čerty potřeboval lékařské ošetření.

Chválení versus strašení

To jsou spíše extrémní případy negativních jevů spojených s naplňováním „mikulášské" tradice. Ale většina dětí svátek čertů a andělů vítá a těší se na něj. Na škole, kde jsem působil, byl sváteční den pojat promyšleně a měl svůj pevný scénář. Postavy a naplnění jejich výchovné role zajišťovali žáci 9. ročníku se svým třídním, který byl garantem bezproblémového průběhu návštěvy v jednotlivých třídách školy.

Třídní předem dodali organizátorům z řad dětí scénář pro svou třídu. Uvedli, koho je třeba pochválit (andělé), koho povzbudit (Mikuláš) a koho vystrašit (čerti). Třeba tím, že se na chvíli ocitne v čerty doneseném pytli. Skupina v kostýmech, které si žáci připravovali řadu týdnů dopředu, během dopoledne prošla všechny třídy a všude předváděla svoji „práci". Samozřejmě, že největší úspěch se dostavil v mateřské škole a na 1. stupni základní školy.

Ředitelna? Tabu…

Ve vyšších třídách šlo spíše o recesi a zábavu, kdy musel doprovázející třídní dohlédnout na to, aby se nacvičený scénář nějak nezvrhl. Hodně záleželo na invenci, disciplíně a nadšení mladých protagonistů, kteří nikdy nezapomněli navštívit i učitele ve sborovně a podělit je, jako výraz svého vztahu k nim, jablíčky či kousky uhlí. Jen ředitelna pro ně byla tabu. Ne že by vedení školy této tradici nepřálo, ale byla tu snaha zachovat alespoň v jednom omezeném prostoru školy v daný den normální provoz.

Mikuláš a tradice s ním spojené, předznamenává nástup zimy a blížící se Vánoce. Je součástí adventního období a je naplněním krásné tradice, spojené se svátky v závěru roku. Je dobře, že tyto tradice umíme naplnit a dokonce je i využít nejen pro zážitky, ale i pro výchovné působení na děti a mládež.

Oldřich Suchoradský