„Chápu váš spor s paní Havránkovou, měl jsem podobný, takže vím, jaké to je, když vás někdo vydírá," připomněl rozepři s plačickou farmářkou a její sestrou, kvůli němuž není dálnice stále dovedena až do východočeské metropole.

Vinu pak hodil na ministry dopravy. „Je škoda, že ty tři kilometry nejsou dostavěné. Není to vaše ostuda, ale ministra dopravy. Za pět let se vystřídalo devět ministrů. Než se nový rozkouká, tak už je venku," pronesl při návštěvě krajského úřadu.

Já jsem živelná katastrofa

Tam byla první částí jeho programu ve městě, jehož krásy Zeman také ocenil.

„Je to Salon republiky. Proto jsem si vzal trepky, oholil jsem se, pak teprve člověk může vstoupit do salonu," vykládal. „Ale kdyby tady nebyli dva architekti 
a osvícený starosta, máte tady paneláky – a ne salon," připomněl starostu Františka Ulricha i architekty Josefa Gočára s Janem Kotěrou.

Po návštěvě krajského úřadu už se jelo zběsilým tempem. Na křižovatkách stáli policisté, kteří ručně řídili semafory, počkat musela i hromadná doprava.

Prezidentská parta zvládla návštěvu univerzity, oběd na golfu, koncert v katedrále 
a jako vrchol setkání s občany před muzeem.

Sem dorazila kolona jedenácti aut a tří motorek kolem čtvrté, Zeman si pak promluvil se zastupiteli, jako dar dostal repliku zvonu z Bílé věže a vyrazil mezi prostý lid.

„Já neříkám obyčejní lidé, to je paroubkovský styl," rýpl si do politického soka. Byl to další z šípů, které tak rád vystřeluje. Samozřejmě také nezapomněl urazit novináře.

Ale pozor, v Hradci ukázal, že se umí trefit i sám do sebe. Když postarší tazatelka začala svou řeč slovy o tom, že Hradci se vyhýbají živelné katastrofy, pohotově jí skočil do řeči: „Nevyhýbají, dneska jsem tady já."

V tu dobu už se blížil konec setkání. A sluníčko, které většinu času svítilo, ustoupilo prudkému dešti.