Poslední čtyři neděle před Štědrým dnem se jako adventní ustálily už v 11. století a pro křesťané ho vnímali především jako čekání na Spasitele. „Byla to doba nepříliš veselá, protože bylo zakázáno holdovat jakékoli zábavě. Nesmělo se zpívat, ani tančit. Naši předci ale samozřejmě věděli, jak tyto zákazy porušit a nerušeně se i v tento čas pobavit," vysvětluje s úsměvem paní Irena z Roudničky, která má studium tradic a zvyků jako koníček.

Byla to mimo jiné také doba postění se. První adventní nedělí, lidově řečeno železnou, také začínal liturgický rok a nejdůležitějším vánočním svátkem pro věřící byl a stále je  25. prosinec neboli Boží hod vánoční.

Proč ale zapalujeme svíčky právě na věnci? I na to má paní Irena odpověď: „Věnec byl vždycky vnímán jako symbol vítězství. I proto si ho lidé už v dávných dobách začali věšet nad dveře. I v Bibli se o něm dočtete  jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván, ale kdo zároveň přichází už jako vítěz, jako král a osvoboditel, což je pro křesťany jednoznačně právě Ježíš Kristus.

Mezi pomalu mizející zvyky během adventu řadí paní Irena například zpěv adventních písní: „Většina lidí zná pouze vánoční koledy, v minulosti ale lidé zpívali i adventní písně. Pouze ony byly během adventu povoleny k doprovodu různých obřadů. Říkalo se jim roráty a obsahovaly především prorocké texty z Bible. Vyzývaly k setkávání se s Kristem v našem každodenním životě," dodává.

Po železné následuje bronzová, pak stříbrná a zlatá - řeč je o čtyřech adventních nedělí, které symbolizují čtyři planoucí svíčky na adventním věnci. Podle tradice se pak všechny svíčky na adventním věnci zažehnou společně ještě jednou, a to na Štědrý večer.

Právě tradice nedělního zažehnutí svíček na adventním věnci patří mezi lidmi k nejčastěji dodržovaným předvánočním tradicím. I když to samozřejmě neplatí všude: „V naší rodině křesťanské tradice nedodržujeme, ani věnec nemáme. Myslím, že při naší šikovnosti, bychom mohli vyhořet," přiznává se smíchem Tomáš Franěk. Advent má pro něj zcela jiný smysl: „Advent vnímám jako čas předvánoční, můžu se zajít podívat na trh nebo se pokochat rozsvíceným stromkem. Toužebně v této době taky očekávám sníh," svěřil se Tomáš.

Sháníte-li ještě nějakou tu „vánoční výbavu", neváhejte dorazit až do neděle na tradiční Muzejní adventní trhy do Muzea východních Čech v Hradci Králové. Letos se koná už 25. ročník.

Michaela Zumrová