Jenže výroba není všechno, co mají žáci za úkol. Musí totiž také sami vymyslet etikety, výrobky zabalit, a hlavně si zajistit jejich odbyt v jiných třídách. Pokud se totiž jídlo neprodá, prodělají.

Co s utrženými penězi? Ty jdou na nákup dalších surovin, který si rovněž žáci zajišťují sami.

Vše dělají studenti. Bez cizí pomoci

„Do výroby studentům nikdo nemluví," usmívá se Milada Polláková, vedoucí praxe, která na mladé kuchaře dohlíží.

O tvaroh nebo jogurty se stará čtveřice (v dnešním případě trojice), která je náhodně sestavená z různých tříd.

„I to patří k životu. V práci také musíte vycházet s lidmi, kteří vám třeba nejsou sympatičtí nebo je neznáte," vysvětluje pedagožka.

S přípravou se začíná o den dříve, s výrobou pak brzy ráno. Vybraná skupinka má následující úkol: Vyrobit kolem sto dvaceti tvarohů, šedesátky sýrů a třiceti jogurtů.

„Děláme několik tvarohů. Se sušenkami, s piškoty nebo banánové se skořicí," vypočítává Sára Rejdová, zatímco krájí jahody do Piškotíku.

Poté, co trojice nandá tvaroh do krabiček, přichází na řadu zdobení ovocem či čokoládou. Pak už stačí jen přilepit etiketu. „Ty jsme si také vymýšleli sami," vysvětluje druhá studentka – Mária Beňová.

Ve vedlejší místnosti se zase připravují sýry. Je to tak trochu umění. Sražené mléko se krájí, aby se z něj vyloučila syrovátka. Pak už je to boj s časem. Jde totiž o to, dostat hmotu co nejrychleji do forem, kde z ní už druhý den bude sýr.

Studenti po sýrárně doslova kmitají. „Musíme se snažit, jinak proděláme," směje se Lukáš Valenta, který si školní praxi velmi pochvaluje.

Veronika Skřivanová