Mnozí kolem nich chodí bez povšimnutí. A když se náhodou jejich oči na dílo přeci jenom zadívají, autora neřeší. Řeč je o mozaikách. Tedy dílech, které nás provázejí nejen ve dvoranách nádraží, ale narazíme na ně i na poliklinikách či v předsálích mnohých českých kin. Třeba v Hradci Králové, kde již několik desítek let tvoří soubor keramických dílků složených na 50 metrech čtverečných neopakovatelnou atmosféru ve dvoraně kina. Právě tato mozaika byla pro mnohé dlouhá léta záhadou. Hlavně pak její autor.

Náhoda tomu však chtěla, že se na začátku roku začal kolem díla odvíjet nefalšovaný detektivní příběh. Vše odstartoval šot z Československého filmového týdeníku z roku 1972. Na videu byla nejen mozaika známá jako Sputnik, tedy vlastně Oko do celého světa, ale také její autor - Bedřich Šimon. Reportáž vyburcovalo pracovníky kina k rozplétání příběhu, za který by se nemusela stydět ani Agatha Christie či Artur Conan Doyle.

V lázeňském městě Kudowa Zdrój můžete navštívit muzeum pod širým nebem, které připomíná stará a mizející řemesla. Součástí farmy je i mini zoo.
V Kudowě Zdrój si připomenete stará řemesla. Překvapí vás alpaky, emu i velbloud

„Do té doby nikdo vůbec netušil, kdo mozaiku pro kino udělal. Naše bádání nás nakonec zavedlo až do Itálie a přineslo i další překvapivé momenty,“ popsal začátky pátrání Jan Slanina z Bio Central. Po náhodném objevení kulturního týdeníku československé televize na Facebooku se ihned obrátil na svoji bývalou kolegyni z kina Ilonu Mach, která po autorovi mozaiky pátrala již dříve, ale bez výsledku.

Hledání materiálů z doby, kdy mozaika vznikala – tedy z let 1969 až 1972, nebylo vůbec jednoduché. Badatelé začali na matrice s myšlenkou, že by autor mohl mít v Hradci nějaké potomky. Tato první informace byla pro pátrání naprosto klíčová. Zápis o panu Šimonovi, který se narodil v roce 1902, ale nebyl úplný. Důležitou informací bylo, že umělec měl dvě dcery a že jeho pravnučka zřejmě žije v Itálii. Tam se také nadšenci vypravili.

Z Pohoří u příležitosti zasazení Stromu Miloně Čepelky. Miloň Čepelka u svého stromu se starostkou Pohoří Helenou Suchánkovou.
Haiku i Strom Miloně Čepelky krášlí nově park v jeho rodném Pohoří

„Vnučka pana Šimona, Zuzana, byla velice vstřícná. Přijali jsme proto její pozvání a vypravili se za ní. Během několika dnů, které jsme s ní strávili, jsme pořídili množství fotografií a skenů děl pana Šimona. Bylo mezi nimi mnoho obrazů, skic, plastik a reliéfů, ale také fotografií děl ve veřejném prostoru,“ uvedl Slanina, který byl nejvíce překvapen tím, že některé jeho realizace v Hradci Králové stále stojí a denně se kolem nich chodí, ale jméno autora nikdo nezná. „Jde například o fasádu bývalého obchodního domu Prior (dnes Atrium), průčelí Dětské kliniky ve Fakultní nemocnici nebo mozaiku na Poliklinice II.

Šimon, který byl rodák z Hradce, ale působil i na Slovensku nebo v Chotěboři. Jeho díla jsou dosud k vidění i v Ústí nad Orlicí, Třinci a dalších městech. Ale také ve světě. Bedřich Šimon měl totiž ve své pozůstalosti fotografie exkluzivního modelu klavíru Petrof. Nikde ale nebyl jasný důkaz, že byl jeho autorem. Klavír přitom získal prestižní medaili na slavné mezinárodní výstavě Expo 58 v Bruselu. Potvrzení autorství nepřineslo ani oslovení hradeckého výrobce klavírů.

Automatizovaná prodejna se vloni otevřela také v Ústí nad Orlicí.
První obchod bez prodavače v kraji se otevře v Neratově. Požehná mu místní farář

„Důkaz o tom, že byl pan Šimon skutečně autorem návrhu klavíru, nakonec našel můj kamarád, který je historik a má přístup do některých databází, které jsem doposud neznala. Teď jsem na stopě jednomu konkrétnímu nástroji, který zhruba před 25 lety hrál na letním hudebním festivalu v jižních Čechách a dnes je k vidění v Alšově galerii v Hluboké nad Vltavou,“ doplnila k nástroji, který zaujme svou tmavě modrou barvou, Ilona Mach.

Bedřich Šimon (1902-1988)

Rodák z Hradce Králové studoval krátce na Akademii výtvarných umění v Praze. Po smrti svého otce se ale vrátil zpět a studium nedokončil. Později se přestěhoval na Slovensko, kde promoval na vysoké škole a vyučoval. Byl také textilním výtvarníkem – pracoval pro státní podnik Detva. Odtud vedly jeho kroky do Chotěboře, kde se mu narodila první dcera. Zde také vyučoval na gymnáziu. Po 2. světové válce se opět přestěhoval i s rodinou do Hradce Králové, kde vyučoval deskriptivní geometrii na střední škole. V Hradci tvořil až do své smrti v roce 1988.

Šimon se věnoval především malbě, keramické a skleněné mozaice a nástěnné malbě.

Jeho dochovaná díla ve veřejném prostoru Hradce Králové:

  • Fasáda obchodního domu (dříve Prior, dnes Atrium)
  • Skleněná mozaika s dominantami Hradce v bývalé jídelně tamtéž (dnes nepřístupná)
  • Keramická mozaika v Bio Central – Oko do celého světa
  • Sgrafito na průčelí budovy Dětské kliniky v areálu Fakultní nemocnice
  • Keramická mozaika u recepce na Poliklinice II na Slezském předměstí
  • Torzo kovové fontány u bývalé koželužské školy (dnes Střední průmyslová škola)