Radek Kulich začínal s pivními lahvemi, ale jejich sbírání bylo drahé, a tak se před 15 lety zaměřil na kuchyňské mlýnky. Hlavně na ty na strouhanku a mák.
„Pracuji jako stavební klempíř, a právě díky tomu jsem se i dostal k tomuhle svému koníčku. Často jsem na půdách viděl staré krásné mlýnky,“ říká třiačtyřicetiletý rodák z Humburků, jehož rodina žije ve vsi se čtyřmi stovkami obyvatel už víc než devadesát let.
Začalo to vánočním dárkem pro ženu
První mlýnek si koupil po svatbě. „V domácnosti jsme neměli mlýnek na strouhanku a jak jsem chodil po starožitnictvích kvůli pivním lahvím, tak se mi tam zalíbil jeden mlýnek. Koupil jsem ho ženě k Vánocům, takže dnes je to vlastně jediný ve sbírce, který není můj, protože je manželky,“ říká s Radek Kulich s úsměvem.
V kuchyni u Kulichových ale historický mlýnek nenajdeme. „Doma máme moderní věci, manželce se nechce točit klikou,“ vtipkuje sběratel.
Ještě před pěti lety sbírka zabírala u Kulichových část obývacího pokoje. Pak se přestěhovala právě do opraveného humburského muzea. „Kamarádi si občas dělají srandu, každý obdivuje moji paní, že to s takovým bláznem dokázala vydržet,“ přidává statný klempíř vtípek, který si občas vyslechne. Doma má ale stále víc než 200 dalších mlýnků, které slouží jako zdroj náhradních dílů.
Pivní lahve vyměnil za mlýnky
Rozličné mlýnky sbíral už souběžně s lahvemi a dnes má druhou největší kolekci svého druhu v zemi. Ta největší je v Ostravě. „Moje sbírka je unikátní tím, že se zaměřuji na mlýnky na strouhanku a mák,“ vysvětluje vysoký muž, který se na návštěvu reportéra Deníku dobově oblékl.
Jeho poklady zabírají dvě ze tří místností místního muzea v poetické roubence vedle kapličky. Kupuje je na burzách, bazarech, bleších trzích nebo na internetových aukcích. „Obecně čím je mlýnek starší a zdobnější, tím je dražší,“ říká.
Stejnému koníčku se u nás věnuje do deseti sběratelů.
Sedm stovek mlýnků zabírá ve vesnickém muzeu poličky až ke stropu, ale řada z nich je i na stolech a stolcích. „Asi nejstarší je tady kamenný mlýnek na obilí. Nebo tady ten dřevěný na mák z konce 19. století, ty nejnovější jsou pak staré zhruba 30 let.“
Najdeme tady i první elektrické roboty do domácnosti vyrobené těsně po druhé světové válce.
„Mlýnky byly často univerzální, mlel se na nich často třeba i cukr, koření, oříšky, nebo tady jsou i strojky na nudle,“ ukazuje mi roztodivné přístroje.
Nechybí strojky na krájení různých lusků do salátů, nebo funkční mlýnky – hračky z třicátých let minulého století a samozřejmě ty na kávu. Strojky jsou z litiny, dřeva, ale i keramiky. Všechny ty předválečné ale spojuje často dekorativnost, pestré barvy, ornamenty či malovaný smaltový povrch.
Velká klika ulehčovala mletí
Kliky některých větších mlýnků tvoří masivní litinové kruhy, které sloužily jako setrvačníky. Samozřejmostí expozice jsou i klasické litinové mlýnky na maso.
Muzeum v Humburkách je otevřené při místních akcích, nebo po domluvě. Radek Kulich nezapomene připomenout, že provoz muzea platí obec, která ho tak v jeho vášni podporuje. A o své kolekci pak na oplátku dokáže zájemcům poutavě vyprávět. Teď připravuje knížku o historii Humburků. V hlavě má ale jeden sen. „Chtěl bych napsat knížku o mlýncích. Sbírám i dokumentaci, katalogy, letáky a podobně. Takovou publikaci doposud nikdo nenapsal,“ říká s trochu zasněným pohledem muž, který tráví jako klempíř většinu času na střechách domů. Jeho srdce ale hlavně patří – samozřejmě až po rodině – starým a krásným mlýnkům.
34
1
Čtenář reportér
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
