V areálu letiště bylo k vidění víc než 500 amerických korábů silnic. Tisíce lidí nakukovaly pod kapoty značek Buick, Poncitac, Ford, Chevrolet, Dodge nebo Cadillac. „Tenhle Cadillac Calais je sedmilitr z roku 1965. Koupil jsem ho v Anglii v dražbě na internetu za dva tisíce liber před sedmi lety. Zajímavost je, že od roku 1982 nejezdil, takže má třeba interiér v originálním stavu,“ chlubí se svým miláčkem Libor Vymetal ze Dvora Králové nad Labem.

Lásku k autům zdědil po otci a do Hradce Králové si přijel užít sraz s manželkou a dcerami.

„Auto jsem dával do kupy dva roky, bylo rozebrané do posledního šroubku. Líbí se mi velké ameriky. Nejvíc mě baví, že si za volantem sedíte jako na gauči v obýváku, auto se s vámi tak nějak houpe, do toho bublá ten mohutný osmiválec. Je to prostě paráda,“ zasnil se muž, který lásku k autům zdědil po otci a dodává, že v době, kdy se u nás vyráběly Octavie, měla americká auta už třeba klimatizaci, okna v elektrice a posilovače řízení a brzd.

Na srazu amerik vám ostatně každý z majitelů rád něco o svém autě řekne. Třeba pan Horal z Kutné Hory ročně objede s některým ze svých korábů silnic pět, šest srazů: „Je tady skvělá atmosféra, potkám známé, pokecáme, kdo má co nového, co na svém autě vylepšil, z čeho má radost a podívám se na pěkná auta. Lidi jsou tady prostě stejná krevní skupina.“ I on automobilům zaoceánské provenience zcela podlehl a už jich má desítku: „ Je to něco jiného než evropská auta. Stará auta mají obecně duši. Je to poctivá práce a poctivé železo,“ říká s úsměvem.

Nový pavilon školky začne třebechovickým sloužit s osmiměsíčním zpožděním.
Třebechovice otevřou školku. Problémy Matexu překonaly s osmiměsíčním zpožděním

A Hradecká V8 to ale není jen okukování nádherných aut, u kterých se ještě neřešilo, jak je vyrobit co nejlevněji, a která mají všechno, jen ne úsporné motory. Obvykle spolykají kolem 20 litrů benzinu na sto kilometrů.

Na hradeckém letišti tak nechyběly ani kapely nebo automobilové soutěže. Například zápach, chcete-li vůně pálících se gum a spojek znamenala jediné. Soutěž ve sprintu, kde se stovky koní a newtonmetrů kroutícího momentu promění v pekelné zrychlení. „Tři, dva, jedna, start,“ posílal moderátor do duelu na letištní dráze jeden pár aut za druhým. A nadupané osmiválce dav ječících fanoušků pokaždé potěšily kvílením gum.

A další soutěž? Tak tu byste pod okny mít nechtěli! Takzvaný Sound Contest, tedy soutěž o to, který z vozů vydá nejbrutálnější zvuk doprovázený výbuchy a zášlehy plamenů z výfuků.

S návštěvou už 15. hradeckého srazu byli spokojení i pořadatelé. „Přes špatnou předpověď počasí to dopadlo dobře, přišlo na pět tisíc návštěvníků, což je druhá největší návštěva v patnáctileté historii Hradecké V8. Nakonec se nám déšť až do sobotního večera vyhýbal a lidi si naše setkání užili,“ myslí si hlavní pořadatel Hradecké V8 Antonín Jablonský, který už pomýšlí na příští ročník.