Z úst studentů byla poté, co před dvěma týdny odložili pero a odevzdali státní maturity nanečisto, cítit pořádná úleva. Kámen, který jim spadl ze srdce, byl doslova slyšet.

„Ale, docela to šlo. Bál jsem se, že to bude horší. Dělal jsem ale jen základní, tu lehčí úroveň, a myslím si, že až nám ve středu oznámí výsledky, nemám se čeho bát,“ řekl Zdeněk Skřipský z Hradce Králové.

Podobně mluvili i další studenti oslovení v anketě Deníku. Státní maturity nebyly tak těžké, jak se obávali.
V červnu se přitom Zdeněk Skřipský chystá k přijímacím zkouškám na vysokou školu, takže by se mu hodilo spíše otestování znalostí ve druhé, vyšší úrovni testů. Ale rozhodl se jinak.

„K čemu by mi to bylo? Vysoké školy k absolvované úrovni maturity stejně nebudou přihlížet. Původně nám bylo slibováno, že bychom pak nemuseli dělat přijímačky, ale univerzity se nakonec postavily proti,“ dodal.

Stejně tak student chrudimské průmyslovky, který nechtěl být jmenován. „U přijímaček mi úroveň státní maturity nepomůže, takže jsem zůstal u základního testu,“ řekl.

Matěji Horáčkovi z Hradce Králové přijdou dva stupně úrovně také úplně zbytečné. „Proč bych si měl dobrovolně zvolit ten těžší a vystavit se riziku neúspěchu, když stejně už nyní máme signály, že vysoké školy k této maturitě nijak přihlížet nebudou,“ podotkl Horáček.

Studentům se však vedle relativní nenáročnosti testů líbila hlavně testová forma otázek. U většiny úkolů z češtiny i matematiky si mohli vybrat zpravidla ze tří, někdy i ze čtyř možností.

Někteří studenti, kteří si neumějí rozvrhnout text, však mohli mít problémy se zadáním slohu: Měl mít rozsah 200 slov. Kdo jich měl méně jak 150, dostal podle studenta chrudimské průmyslovky za pět. „A stejně tak byla stanovená i maximální hranice – 350 slov,“ řekl.

„Matematika byla v pohodě. S češtinou už to bylo horší. Zatímco u normální, školní maturity, mi stačilo naučit se základní věci, tady jsem musel přečíst dvacet knížek. Státní maturity jsou poněkud krokem do neznáma, takže i když mě překvapila relativní nenáročnost otázek, radši bych zůstal u staré osvědčené školní zkoušky,“ dodal.

Na těžší češtinu si stěžovala i Renata Mrkvičková ze Svojšic, která končí osmileté studium přeloučského gymnázia. „Mezi otázkami byla třeba venkovská próza, což je učivo, které jsme ještě ani neprobírali. Ale jinak to šlo,“ líčí Renata Mrkvičková.

Zatímco u mateřského jazyka si zkusila náročnější úroveň, u angličtiny zůstala u lehčí základní. Psala dopis kamarádovi, a to bylo pro ni jednoduché.
„Celkový dojem ze zkušebních maturitních testů mám dobrý. Líbila se mi hlavně testová nabídka více možností. A ani sloh nebyl příliš dlouhý, žádné čtyři stránky,“ řekla studentka.

Infografika

Ministr školství Josef Dobeš (VV) řekl Deníku:

Propadlíci jsou cestou ke zlepšení kvality vzdělání

Šéf resortu školství Josef Dobeš věří v testování kvality výuky na základních a středních školách. Právě jím chce léčit nemocné školství.

Říkáte, že české školství je nemocné. Co to znamená, máme špatné učitele, hloupé žáky nebo nepovedenou reformu vzdělání?
Můžeme začít u učitelů, kteří nejsou dobře zaplaceni a kvalitně vzděláváni.
Nefandím bezbřehosti individualizovaného systému, kdy se dítě při přechodu z jedné školy na jinou absolutně netrefí do probírané látky. Rámcové a školské vzdělávací programy představují poměrně velký problém. Já nemíním dělat revoluci a rušit je, ale zavádím měření kvality. A pak je tu nešťastné financování přes normativy, kdy systém nasaje dítě v šesti letech a dovede ho až k magisterskému titulu bez ohledu na výsledky, které má. Jdou totiž za ním peníze, které školy potřebují.


Jaké léčebné metody chcete nasadit?
Dnes máme středních škol tolik, že jsou naplněné jen z šedesáti procent, naším cílem je devadesát procent. Optimalizace sítě je tedy nezbytná, stejně jako změna způsobu financování. To bude obrovský problém, o němž se zatím bavíme velmi teoreticky.

Překvapily vás výsledky maturitní generálky?
Ne, spíš mě zaujalo, že odpovídají předpokladům z pre-testů, které jsme si dělali. Těch 33 procent neúspěšných bude při ostré maturitě odpovídat 15 – 21 procentům. Ti, kteří neuspějí, budou muset absolvovat opravný termín. Nepochybně to povede i k znovuvzkříšení přípravy učňů. Pokusíme se teoretické učňovské školství opětovně přiblížit firmám a zaměřit ho na praxi.

Vyšší úroveň obtížnosti si zvolila jen třetina studentů a ti nedopadli zrovna nejlépe. Mohlo by to přimět vysoké školy k nahrazení přijímacích zkoušek úspěšně složenou maturitou v její těžší variantě?
Určitě je nutné se zástupci univerzit hovořit a vnímat jejich názory, což se ne vždy v minulosti dělo. A stejně jako my všichni i fakulty potřebují vidět praxi. Tady se 14 let o něčem mluvilo, ale nic se nedělo. Teď jsme si to zkusili, příští rok to bude naostro a já vidím dva roky jako rozumný interval pro zformování postoje vysokých škol. Věřím, že pak budou vyšší úroveň akceptovat. A že si ji také budou žáci více vybírat. Teď jsou zatím v šoku a je pravděpodobné, že na jaře si laťku sníží i velmi nadaní studenti.

Nebojíte se, že výsledky generálky povedou učitele a žáky k memorování daných úloh na sto způsobů, tedy že se čtyřletá výuka změní jen na přípravu k maturitním testům?
To si nemyslím, mnoho úloh je zaměřeno na logické myšlení. Navíc já kantorům věřím. Doteď drželi kvalitu výuky osvícení ředitelé elitních gymnázií, kteří nechávají pravidelně v prvním kole maturit propadnout deset procent dětí. Na tento přístup ministerstvo rezignovalo, a my je teď chceme napodobit.

KATEŘINA PERKNEROVÁ