Provozovat nekuřácký klub nebo restauraci vyžaduje odvahu. Hrozí jim, že přijdou o část klientely.

Majitel hradeckého studentského AC klubu Ivan Škaloud vede nekuřácký podnik už více než sedmnáct let a svého kroku nelituje. „Otevřeli jsme v roce 1991. Kouřilo se tady nejdříve asi rok a potom jsme to na přání studentů a hostů omezili,“ vzpomíná. „Zlepšil se mi zdravotní stav a i mnoha účinkujícím nekuřácké prostředí vyhovuje.“ dodává. O vymezení prostoru pro kuřáky neuvažuje. „U nás je výhoda, že i když jde kuřák ven, stále se příliš nevzdálí od centra dění. Takže bych to nechápal jako nevýhodu.“ vysvětluje Škaloud. Nekuřáckou jednostranností svého podniku se necítí příliš handicapovaný. „Sice jsem, zejména ze začátku, přišel o spoustu zákazníků, ale postupem času to přivedlo další hosty. Ovšem malou nevýhodou je, že mnoho lidí si rockový koncert nebo posezení s přáteli neumí představit bez cigarety,“ dodává Škaloud.

Z naší ankety vyplývá, že rozdělení hospod na kuřácké a nekuřácké části většina Hradečáků vítá. „Určitě jsem pro, přestože sama kouřím. Myslím si, že to však nevyřeší pouze bariéra z kytek,“ tvrdí Eva Skřivánková. S oddělením kuřáckých a nekuřáckých částí souhlasí i Jana Girtlerová. „Přestože jsem kuřák, kouř v různých podnicích mi opravdu vadí,“ tvrdí. „Mě jako nekuřáka cigaretový kouř v restauracích velice obtěžuje. Vyhledávám proto spíš nekuřácké hospody,“ svěřil se Jiří Špicer. „Kuřáci v restauracích a barech mi vadí. Rozhodně si myslím, že je dobrý nápad zakázat kouření aspoň v době obědů a večeří,“ je přesvědčená Dagmar Popelková. Podobný názor vyslovila rovněž Hana Makovská.

(lt)