Pro jednoho stravovací tabu, pro druhého běžná součást jídelníčku. Názory na restaurace s rychlým občerstvením i po víc jak čtvrt století dál rozdělují lidi na dva tábory. Nicméně podle statistik si „rychlé jídlo" dopřál alespoň jednou úplně každý. Ať už šlo o polévku z pytlíku, bagetu, nebo hamburger.

Když se nestíhá

„Myslím, že už to není tak, že si pod slovem fast food každý hned představí umaštěný hambáč s tunou tatarky. Situace se lepší a když nestíhám, bez výčitek si do McDonaldu nebo KFC zajdu. Děti tam ale beru jen výjimečně za vysvědčení nebo když mají narozeniny," říká maminka Karolína Česáková z Hradce Králové. Podobně je na tom i dvacetiletá studentka Tereza Dvorská původem z Nové Paky. „Vzpomínám si že, když jsem jako dítě jezdila 
s rodiči do Hradce do kina, byla to velká událost. Brali jsme to totiž vždycky přes mekáč, kde jsem to úplně zbožňovala. Sbírala jsem hračky a tak. Teď když mám náročné zkouškové a potřebuju se rychle najíst, mířím tam," svěřuje se.

Z hlediska úspory času volí jídlo ve fast foodu většina lidí. Jak se Deníku svěřil čtyřicetiletý Hradečák Jaroslav, zastávky na „drivu" restaurací jako McDonald´s, KFC nebo Burger King jsou u něj běžnou součástí života. „Kvůli práci hodně cestuji a často nestíhám. Je pro mě lepší zajet na pár minut k okýnku a pak jíst v autě za jízdy," říká s tím, že takto jí i třikrát týdně.

Naproti tomu třiadvacetiletá Simona by se takto dobrovolně nestravovala. „Když jdeme s přáteli do fast foodu a je možnost, dám si salát nebo něco takového. Vypadám vždycky trochu jako exot, ale mně tamní klasika nedělá dobře."

„Rok jsem obědval burgery," říká někdejší kuchař z KFC

Hradec Králové - Místo toho, aby si ráno udělal 
do práce svačinu, si jen v poledne odskočil z kuchyně ke kase a za zvýhodněnou cenu nakoupil „meníčko".

Levnější varianta

Tak se celý rok stravoval tehdy ještě student Adam z Hradce Králové, který před pár lety při škole pracoval jako kuchař v jedné z poboček fast foodového gigantu KFC. „Bylo to pro mě výhodnější. Během směny jsme si mohli jídlo koupit mnohem levněji. Co si vzpomínám, burger vyšel asi na dvacku," říká.

Navzdory hlavnímu hrdinovi úspěšného amerického dokumentu Super Size Me, který po měsíci celodenního stravování v McDonaldu nemohl rychlé občerstvení ani vidět, Adam na výrobky KFC nezanevřel. „Nepřišlo mi, že jím něco špatného. Pro mě to byl dobrý oběd. Chutnalo mi tam a vlastně stále chutná. Ještě si tam čas od času zajedu," konstatuje Adam.

Žádné rozdávání

Zároveň vyvrací mýtus, že by se na konci směny zaměstnancům neprodané jídlo zadarmo rozdávalo. „Nic jsme nedostávali, všechno se vyhazovalo. Alespoň já to tak zažil," potvrzuje.

ANKETA: Co si myslíte o stravování v rychlém občerstvení?

Tomáš Franěk, 23 let, student:
Fast food jako takový rozhodně nijak neodsuzuji a nikomu ho vlastně ani neberu.
Je mi jasné, že koncept rychlého občerstvení se samozřejmě leckdy hodí, přesto si myslím, že by to nemělo být na úkor kvalitních surovin a prožitku z jídla.
Kdybych měl ale mluvit jenom sám za sebe, tak se snažím fast foodům vyhýbat, a to hodně velkým obloukem.

Petr Brinda, 23 let, podnikatel:
Všechny kebaby a hamburgery z okýnek se mi přímo hnusí. Na druhou stranu mám ale rád bagety, ty mají z mého pohledu alespoň nějakou chuť. Je tam většinou dobrá šunka, což bych o mase v hamburgeru neřekl.
Když se ještě dělaly zapečené bagety u zimního stadionu v Hradci, tak tam jsem byl pečený vařený. Takže pokud je fast food kvalitní, je to podle mě dobrá volba.

Stanislava Nešporová, 47 let, zdravotnice:
Do rychlého občerstvení si zajdu na jídlo maximálně tak jednou nebo dvakrát za rok, víc ne. Nikomu to ale neberu. Ostatně je přece každého věc, kde a jak se stravuje.
Problém bych ale viděla u dětí, ty by tam podle mého názoru měly chodit opravdu jen výjimečně.
Aby se jim pak v dospělosti nestalo, že jim bude fast food milejší, než kvalitní domácí strava a povedou tak i svoje děti.

Zuzana Malá, 25 let, prodavačka:
Vyrůstala jsem na vesnici, a tak jsem jako dítě v nějakém fast foodovém pokušení přímo nebyla.
Když jsem se pak na chvíli přestěhovala do Hradce a pracovala tu, stalo se pro mě během pracovní doby jakékoli občerstvení rychlé.
V klasickém fast foodu jsem pak jedla mnohokrát a nikdy jsem neměla pocit, že jím něco špatného nebo nekvalitního. To je podle mě předsudek.