Píše se rok 1989 a poklidné městečko Chlumec začíná trápit jistá dermatologická anomálie. Diagnóza je neúprosná: ekzém z komunálního odpadu! První věta z článku popisujícího historii dnes už legendární kapely je vypovídající. A – ba co víc – platí dodnes.

Komunální odpad jede dál, ročně zvládne osmdesát koncertů. Jeho zpěvák Luboš Suchánek, mimo jiné chlumecký radní, se blíží ke čtyřicítce… „S jedním kamarádem jsme si řekli, že zkusíme něco, co platí na holky. A tak jsme založili kapelu," vzpomíná zpěvák v dalším díle cyklu Zajímaví lidé Hradecka.

Název vás napadl hned?
Jmenovali jsme se Ekzém
z komunálního odpadu, ale to bylo moc dlouhý na plakáty, tak jsme to zkrátili. Já jsem začal hrát na bubny, pár jsem jich měl doma, a on na kytaru.

Jak jste se stal zpěvákem?
Náš zpěvák nedokázal asi třikrát nastoupit na refrén, tak jsem nadával. A on mi řek: Zkus si to sám. Tak jsem přeskočil z bubeníka na špatně zpívajícího zpěváka.

Učili jste se za chodu?
Já hrál jedinej na křídlovku v dechovým orchestru. Byli jsme si vědomi, že nic neumíme. (směje se) Proto jsme do koncertů dali prvky, které zastínily to, že neumíme hrát. Koupili jsme starého pohřebáka, který nás vozil na zábavy, na pódiu jsme ve stylu Alice Cooper řezali hlavy motorovkou, v sokolovně v chlumci jsme se spouštěli ze stropu. Bylo to až nebezpečný. (směje se) Nebo jsme vybrakovali trabanta a dotlačili ho na pódium, protože jsme zjistili, že Kissáci přijeli v tanku. Byla to sranda. Tím jsme získali fanoušky, kteří nás zachránili později.

Kdy? Začali jste se brát vážně?
To se stane každý kapele. Přijde tři sta lidí a začne si myslet, že jí patří svět. My jsme byli v bodu, kdy pod náma stálo sedm set lidí, kousek od špičky, a začali jsme dělat pitomosti.

Jaké?
Začneš shánět manažery, lepší muzikanty. My jsme vyměnili kytaristu. Jenže přijdeš na zkušebnu, ten novej je muzikantsky perfektní, ale ty si s ním nemáš co říct. A na koncertě zjistíš, že ta naše rodina, naši fanoušci, hledá starýho kytaristu. I když se někdy trápil…

Čím jste to zlomili?
Kytarista se vrátil. Včas jsme si uvědomili, že hrajeme pro lidi, co nosej naše trička, vozí logo na autě. Chodí na nás rodina, dnes jsou padesátníci. Adoptovali tři děti a ty s námi vyrůstají. Pamatuju je jako malinké, teď jim je kolem třinácti. Funguje mezi námi chemie. Základ je, že neodehrajeme a nezmizíme 
z pódia. Jdeme mezi fanoušky, podáme ruku, řeknem: Jsme rádi, že jste tady. Máme cestu a po ní jdeme. Bavíme se.

V čem třeba?
Řeknu vám příklad: Hráli jsme na fesťáku v Tachově, já zpívám v kápi s křížem a 
s křížem v ruce. Přišel kluk, studoval teologii, a jestli vím, že blbnu lidi. Chtěl to rozebírat a já mu řek pravdu. Celej život jsem tlustej, tak to schovávám a navíc jsem nervózní a nevím co s rukama, proto ten kříž. On byl asi zklamanej. (směje se)

O příštím víkendu máte tři koncerty. Jak to zvládáte?
Věkově to začíná bejt problém. (směje se) Je to zvláštní úměra. Když je člověk mladej, šance nepřicházej. Teď je to obráceně, ale bohudík. Tak se stane, že hrajeme dva i tři koncerty za den.

Proč se muzikou neživíte?
To jsme nikdy nechtěli. Ač to zní alibisticky, nikdy jsem nechtěl být slavnej.

Zvládáte vedle koncertů i pařit? To k sobě patří…
(směje se) Někdy si člověk musí dát, aby přežil. Každej máme práci, starosti, neduhy, bolístky. Koncerty jsou naplánované tři čtvrtě roku dopředu. Buď to dáme, nebo se musíme něčím nakopnout.

Bude vám čtyřicet.
Občas mě napadne, že bych měl bilancovat. Jsme kapela, která musela vždycky něco dokazovat. Snad jsme to zvládli.

Oddávám i kluky z kapely – to je bonus…

Před čtyřmi lety se nechal ukecat – a letos půjde do boje znovu. Luboš Suchánek, chlumecký radní, který to každý víkend rozbalí před davy fanoušků na koncertě.
„Jsem velkej dobrák. Tenkrát jsme chtěli postavit
 v Chlumci nové kabiny na fotbale," vzpomíná, proč kývl na nabídku sdružení Volba pro město.

Jeho velký cíl dospěl k naplnění právě uplynulý víkend, to se v Chlumci na fotbalovém hřišti otvírala nová tribuna se zázemím. Zpěvák se i proto rozhodl, že se v říjnu, kdy se konají letošní komunální volby, znovu vrhne do boje. „Půjdu do toho, protože mi to dalo strašně moc," vysvětluje. „Poznal jsem spoustu lidí, kteří jsou chytří, vážím si jich," dodává.

A přidá ještě jeden vklad veřejné funkce. „Podařilo se mi oddat pár lidí z kapely. To je hezkej bonus," směje se. Za čtyři roky také poznal, jak funguje parta kolem starosty Miroslava Uchytila, jenže je ve funkci už čtyři období, tedy šestnáct let.

Kde se bere aura muže, 
v Chlumci tak oblíbeného, že ho místní překřtili na krále Miroslava? „Je to chytrej chlap s přehledem," hodnotí Suchánek. „Za tu dobu nemůže nikdo říct: On využil svoje postavení pro sebe…"

To vše poznal zpěvák při setkáních zastupitelstva. Ale 
i další věci. „Neměl jsem ponětí, jak spoustu věcí funguje. Když slyším nadávajícího chlapa, jak je všechno špatně, vím svoje," tvrdí.

A jak vidí svoje šance? Uspěje znovu? „Před čtyřmi lety jsem byl nepopsanej list, neměl jsem negativní auru, jakou politici mají. Přitom jsem pro město ještě nic neudělal," vykládá. „Dneska mám pocit, že je za mnou kus práce, že se něco vytvořilo, ale třeba se tam nedostanu." Jasno bude druhý říjnový víkend.

LUBOŠ SUCHÁNEK

• Rodilému Chlumečákovi bude 23. srpna čtyřicet let. „Občas přemýšlím, že už je čas bilancovat," říká.
• Společně s manželkou vlastní reklamní agenturu Resi, která sídlí v Chlumci nad Cidlinou. 
„Je to rodinný podnik."
• Je zpěvákem rockové skupiny Komunální odpad, která vystupuje už od roku 1989.
• Před čtyřmi lety kandidoval 
v komunálních volbách – od té doby je zastupitelem a radním 
za Volbu pro město.
• Vedle hudby má i další koníčky: divadlo, nohejbal a fotbal. 
„S fotbalem jsem skončil v pětadvaceti kvůli kapele, ale nohejbal mě moc chytil."
• Je otcem tří synů, Luboše (16), Adama (14) a Pavla (7).