Této společnosti se podařilo získat hosta, který měl k tématu „succes“ opravdu co říct. Tomio Okamura je podnikatel, investor, známá osobnost, komentátor ekonomického a turistického dění v České republice. Mnoho lidí mu jistě jeho postavení závidí, ale jsou i tací, které jeho život inspiruje a chtějí se od něj učit.
O čem byla řeč?
Nebudu zde přesně přepisovat celou přednášku. Vybrala jsem pro vás několik zajímavých myšlenek, které stojí za zmínku podle toho, co jsem si já sama v neděli odnesla „do života“.
Jak jsme rychle zjistili, pan Okamura rád mluví. Sám uznal, že si užívá svou schopnost správně a rychle se vyjádřit, kterou v mládí postrádal (díky psychické újmě v dětství koktal). Hned na úvod padla řečnická otázka Co je to vlastně úspěch? V Česku si lidé často myslí, že úspěch = peníze, moc a sláva. S tímto přístupem však člověk daleko nedojde. Je třeba si uvědomit, že bohatí a slavní můžeme být jen díky ostatním obyvatelům naší vlasti. Kdo jiný si bude kupovat naše výrobky? Kdo nás bude sledovat v tisku a v televizi? Proto musíme myslet na naše okolí a to znamená i nacházet kompromisy s konkurencí.
Kdybychom se naopak snažili konkurenci zničit, bude nás to stát mnohem více sil a riskujeme tím vše, co jsme dosud získali. Svou energii raději využijme k sebereflexi, zlepšování sama sebe a práci pro druhé. Také bychom se měli zbavit závisti, což není lehké, ale tato vlastnost je na obtíž.
Bohužel, v dnešní době nám často chybí motivace a navíc v naší společnosti postrádáme příkladné osobnosti, které by nám posloužily jako vzor. Opravdu už zde nezbyli žádní dobří, morálně pevní jedinci? Takoví lidé samozřejmě jsou. Skutečnost je ovšem taková, že média se zajímají spíše o ty „gaunery“, kteří se lépe prodávají.
A ve škole? Kolik nás toho naučili o Tomáši Baťovi? V kterém předmětu se učíme o žijících lidech, kteří poctivě pracují a mají pevné morální zásady? Kéž by se nás ve škole alespoň někdo občas zeptal na vlastní názor. Místo toho nás připravují na budoucnost tím, že celé hodiny opisujeme cizí myšlenky a učitel nás nakonec otestuje, zda jsme si správně zafixovali jeho osobní názory.
Pan Okamura se považuje za Čecha, ale postupem přednášky odkrýval, jak ho ovlivnily japonské zvyky a co z této kultury a společnosti „odkoukal.“ „Ostrovní lidé“ byli a jsou odříznuti od okolního světa mořem. Možná právě to je vedlo k jejich uzavřenosti a nevraživosti k cizincům. Při krátkodobém pobytu si o nich pravděpodobně pomyslíte, že jsou to milí a laskaví lidé, pravdou však je, že jejich úslužné chování je zvyk, nikoliv vyjádření vlastního názoru. Při delším pobytu je pro míšence těžké, často až nemožné se normálně zařadit do společnosti, najít si práci, nebo dokonce si zajít někam na nákup. Některé obchody se dokonce „pyšní“ cedulemi „Only for Japanese“…. Rodina Okamurových to měla v Japonsku od začátku těžké. Matka rodiny nakonec psychický tlak nevydržela a vrátila se zpět do Čech. I u nás se všichni Tomiovi posmívali, že je míšenec, ale tato situace se časem zlepšila – hlavně po začátku úspěšného podnikání.
Přesto, že Okamurovi bydleli v Japonsku pouze pár let, stačil Tomio „okoukat“ od tamějších pracovitých lidí zdroje jejich úspěchů. Základy cílevědomého myšlení se nalézají v náboženství zen buddhismu. Mniši a myslitelé kdysi zjistili, že v životě člověka je pět důležitých činností: jídlo, pití, bydlení, komunikace a práce. Od té doby se tyto odvětví dovádějí k dokonalosti a díky tomu vznikl například čajový obřad nebo sushi. Toto náboženství má ale háček – zaměřuje se pouze na rozvoj jedince. Proto je třeba doplnit je o myšlenky křesťanství a myslet i na naše bližní.
Pro studenty je dnes velmi výhodné učit se čínštinu nebo arabštinu – tyto jazyky jsou čím dál více potřeba a v naší domovině je skoro nikdo neovládá – proto jsou veškeré překlady apod. velmi dobře placené.Pokud budete v budoucnosti toužit investovat i do jiných záležitostí, než je výuka jazyků, měli byste hlavně podnikat v oboru, v kterém se vyznáte. V obchodních záležitostech je třeba zapomenout na to, že byste chtěli mít restauraci – důležité je, máte- li s oborem zkušenosti. Na závěr zde uvádíme pět kritérií, podle kterých si vybírá investiční projekty Tomio Okamura: unikátnost, variabilita, možnost mezinárodní expanze, výše investice a návratnost.
Tomio Okamura je velmi upovídaný člověk, jakmile otevře pusu, je už těžké ho zastavit. Dám příklad – na přednášce jsme měli možnost napsat otázky na papírek, ze kterých poté pořadatelé vybírali. Když pak začala druhá část přednášky, pan Kašpar měl v ruce seznam otázek a Tomio odpovídal. Z dvaceti pěti se stihlo pouhých šest. Redaktorky Break Times dostaly možnost udělat s tímto výjimečným mužem rozhovor. Vystály jsme si frontu a za deset minut šest jsme položily první otázku. Musím podotknout, že v 19 hodin Tomio musel být zase v Praze.
Jelikož jsme studentský časopis, zajímá nás, na jaké škole jste studoval?
Na Střední průmyslové škole v Praze v Křemencově ulici. Začal jsem studovat na Vysoké škole chemicko-technologické. Pak jsem studia ukončil a odjel do Japonska, kde jsem začal se svou kariérou.
Víme, že jste velice vytížený člověk, a proto se chceme zeptat, jaké máte koníčky, jak trávíte svůj volný čas.
Práci, kterou dělám, se věnuji tak hodinu denně. Vše ostatní dělám, protože chci. Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (viceprezident a tiskový mluvčí) je moje hobby. Kdybych tam nechtěl dělat, tak odejdu ze dne na den. Dělám to úplně zadarmo. Vlastně můj celý den je taková jedna velká show. Ještě se vrátím k té asociaci, proč jsem tenkrát začal? Jeden důvod byl určitý lobbing za zákon, který se týkal průvodcovské služby. A druhý důvod je ten, že mě to baví. Na rozdíl od jiných lidí se každý večer těším na další den, protože téměř vše, co dělám, dělám rád a necítím žádnou únavu. Potom samozřejmě také sportuji a dělám spoustu dalších činností.
Naše pány zajímalo, jakým autem jste dříve jezdil a jaké máte teď?
Na úvod bych chtěl říct, že auta jsou věci, o které jsem se nikdy nezajímal. Moje auto je věčně špinavé. Je to jen prostředek, nikdy jsem nejezdil na žádné projížďky, a to i kdybych měl nějakou slečnu, zvolil bych raději jiný program. Moje první auto bylo Volvo, to jsem si vydělal první peníze. V současné době jezdím Aston Martinem, nijak hlouběji jsem nad tím nepřemýšlel. Až mě přestane bavit, tak si pořídím nové, nejsem nijak limitovaný cenou a vyberu si, které se mi líbí, kolik stojí. Rád bych zdůraznil, že materiální věci pro mě nejsou podstatné. Například doma nemám žádný hudební přehrávač, protože se domu vracím pozdě. Zajímají mě spíše myšlenky, mezilidské vztahy…
Speciální otázka na závěr. Namáčíte si kartáček před tím, než na něj nanesete zubní pastu nebo až poté?
Já ho mám už od začátku mokrý, jelikož si čistím zuby ve sprchovém koutu.
Za rozhovor děkuje
Majka Mravcová
Eva Nováková
