Jednou ze škol, která plně využívá virtuální prostor, je i hradecká umělecká škola Střezina, jejíž učitelé nechtějí se svými žáky ztratit kontakt a také zbytečně zahlcovat rodiče. Střezinský orchestr Safari už do světa vypustil svoji nahrávku Kláranténu. Té si dokonce na svém facebooku všimla i kapela Chinaski.

Podobné projekty chystají se svými většími žáky i další učitelé, plánují se on-line koncerty, tvorby klipů. Fungovat se dá i s menšími dětmi.

„Děti mi pošlou nahrávky zadané látky, já jim k tomu napíšu zpětnou vazbu, svoje vlastní videa, když chci, aby si poslechly, jak to má být. Nebo posílám nahrávky z youtube s dalšími otázkami - na jaký typ saxofonu hraje ten a ten, kolik nástrojů slyší na nahrávce a které," líčí svůj způsob výuky učitelka hry na saxofon Anežka Smotlachová.

Její kllega Pavel Linha, jehož doménou je klarinet, pak nedá dopustit na jeden z mnoha sociálních komunikátorů: "Učím přes aplikaci Whats App, a zatím to funguje perfektně."

Učitelé zůstávají s žáky ve spojení

Podobným způsobem pracují i školští divadelníci, kteří žákům posílají odkazy na videa, která je pobaví, ale zároveň i něco naučí. "Pro literárně zdatné jedince jsem vymyslela téma pohádky o tom, jak princ přemohl zlého draka Korona a také posílám odkazy na youtube hlasové rozcvičky," přibližuje svou práci v současné době učitelka literárně-dramatického oboru Jolana Brannyová.

V klidu nezůstávají ani výtvarníci. "Snažím se pokračovat v započatém tématu Země, píšu dětem návrhy na tvorbu, vše mi pak mohou vyfotit a posílat. S pozitivními ohlasy se ozývají děti i rodiče, tak myslím, že to má smysl," říká Radka Šůstková, učitelka výtvarného oboru. Podobnou zkušenost má i její kolegyně Jana Kvasničáková, které rodiče posílají fotografie svých malých dětí, jak kreslí a co nakonec vznikne.

Snahou je děti zabavit

Svůj způsob, jak zůstat s dětmi v kontaktu, našly i tanečnice. Ať už jsou to odkazy, kde mohou žáci shlédnout představení, zajímavý záznam a podobně. Eva Hysková, která vede folklorní soubor Peciválek vytvořila texty, které se váží k lidovým zvykům a svátkům jara.

„Chci dětem umožnit nahlédnout do světa našich předků a aby se dozvěděly i něco o původním významu obyčejů, které ze setrvačnosti dodržujeme dodnes, nicméně jejich původní smysl nám již uniká. Kromě poučení tam děti najdou i praktické rady, jak si třeba uplést pomlázku, vyrobit píšťalku, panenku nebo kraslici".

V online vyučování vidí smysl i ředitel školy Karel Šustr: "Budeme pracovat na tom, abychom vymysleli způsob, jak zůstat s dětmi v kontaktu. Chtěli bychom je smysluplně zabavit a přitom co nejméně zatížit rodiče. V ideálním případě vymyslet součinnost tak, aby si rodič naopak odpočinul a dítě zvládlo činnost samo. Tady samozřejmě záleží hodně na věku žáka."