„Partyzány vedl Antonín Krám a Josef Šejvl. Po odzbrojení posádky, která sídlila v hostinci U Salavců, se velitel dohodl s tehdejším starostou, že ukořistěné zbraně zůstanou uzavřeny v bedně a nebudou použity proti žádné straně,“ uvedl k začátku doby, jež málem skončila vyhlazením celé obce, současný starosta a znalec místní historie Jiří Horák. Zbraně však nakonec skončily v rukou partyzánů, kteří je používaly v bojůvkách v okolních obcích. To německou armádu rozzuřilo.

Psal se 7. květen, kdy nejprve trestná výprava „esesmanů“ zastřelila 10 lidí v nedalekých Němčicích. V 9. hodin ráno pak dorazila právě do Vysoké nad Labem.

„Němci od Hradce obsazují za humny celou naší obec a střílejí. Do vsi vjela 3 obrněná auta trestní kolony SSmanů, silně ozbrojených. Nesmí nikdo ze vsi ani do vsi. Jsme sevřeni. Střílejí. Obsazují po návsi domy. Nikdo nesmí ven. Kolem vsi střílejí kulomety. Neví se, co se bude dít! Auto SSmanů odváží k lesu až k myslivně 3 naše občany: Ant. Kráma, strojníka - vedoucího partyzánů, čp. 130, Ant. Salavce, hostinského, čp. 5 a Fr. Rysa, čeledína od Koblížků,“ píše se k události v kronice obce.

Tři místní občany pak k myslivně následuje dalších 44 mužů, které Němci násilně vyvádějí z domů. Nikdo neví, co bude dál. Nakonec je před popravčí četu postaveno i šest ruských zajatců, které „esemani“ nalezli při domovních prohlídkách. Ty posléze zastřelí u lipové aleje. „Na témže místě popravují také: Antonína Kráma, mechanika, č.p.130, otce 2 dítek, činnou spojku partyzánů a podporovatele parašutistů. Vedoucího odbojové akce v okolí. Jana Dvořáka, dělníka, otce 4 dětí, ve stáří 56 let. Josefa Krpatu, obuvníka, otce 4 nezaopatřených dětí. SSmani se připravují pokračovati v krvavém díle,“ stojí dále v kronice.

V době, kdy velitel trestné výpravy chce již dát povel k další střelbě, přijíždí na motocyklu německý kurýr. Dlouze pak hovoří s velitelem SS. Po této rozmluvě nasedají vojáci do vozidel a odjíždějí. Slibují však, že se vrátí druhý den a pokud zdejší obyvatelé neodevzdají odcizené zbraně, postřílí Němci 20 lidí a celou obec vypálí. „Naštěstí však k tomu již nedošlo a obec se vyvarovala osudu Ležáků a Lidic, ale bylo k tomu opravdu blízko,“ dodává Jiří Horák u pomníku deseti obětí německého řádění. Mezi těmi, kteří přišli vzdát úctu padlým, je i syn Antonína Kráma – Josef. Tomu bylo v roce 1945 osm let. Podle něj již pár dní před osudným okamžikem jeho otec tušil, že bude zle a chtěl rodinu uchránit. "V sobotu 5. května nás rodiče odvedli k dědovi a babičce ve Vysoké, odtud jsme v noci přešli přes les do Roudničky k Zadrobílkovým, kde jsme byli ukryti v prádelně. Tam nám dopoledne v pondělí 7. května řekli, co se ve Vysoké stalo, a my šli přes les domů, ale u Červinkových v horní části vesnice nám sousedi řekli, ať tam k myslivně, kde Němci popravovali, my děti nejdeme. Maminka tam šla sama a tatínka jsme pak měli v rakvi ve smaltovně, rodiče měli opravnu kol," vysvětluje Josef Krám.

Na svého otce vzpomíná s úctou. O jeho zapojení do odboje neměl stejně jako jeho sestra ani potuchy. "Po válce jsme u nás doma ve Vysoké za obrazem objevili originální špionážní instrukce skupiny Barium a po letech v květnu 2005 jsme je předali se synem a s manželkou řediteli Vojenského historického ústavu v Praze," říká muž, který byl i u toho, kdy jeho otec půjčoval výsadku, jež u obce přistál 4. dubna a tvořila jej trojice Josef Šandera, Josef Žižka a Tomáš Býček, bicykl: „Tehdy jsem si vůbec neuvědomoval, co se děje. Měli jsme tu krám a oni tam přišli a myslel jsem si, že to jsou zákazníci. To, že to byli parašutisti z operace Barium, jsem se dozvěděl až po válce. Až později jsem si také uvědomil, jaký byl můj tatínek hrdina.“

76. výročí události si občané připomněli, jako každoročně, u pomníku zavražděných, v místě tehdejší popravy. Sešlo se zde několik desítek lidí, nejen pamětníci a potomci zavražděných občanů, ale i mladí lidé s dětmi. Společně si připomenuli tehdejší události a na závěr si zazpívali československou hymnu.