Dárci, kteří strávili dovolenou v rizikových oblastech, se totiž po návratu ocitají ve čtyřtýdenní karanténě, kdy krev nesmějí dávat.

„Týká se to Řecka, severní Itálie, Bosny, Maďarska, Rumunska, vnitrozemské části Chorvatska a dokonce i části Rakouska. Kdo pobýval déle než čtyřiadvacet hodin v těchto lokalitách, má čtyřtýdenní pauzu v dárcovství,“ vysvětluje Jitka Černohorská z Transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Nákaza západonilskou horečkou může mít lehčí průběh, kdy má příznaky podobné jako běžné virózy. To v lepším případě. „Může mít ale i následky neurologické. To znamená, že nákaza může postihnout některé orgány, může dojít k ochrnutí,“ varuje lékařka.

Například před dvanácti lety tehdy 59letého herce Pavla Nového nákaza upoutala na invalidní vozík a stálo ho hodně úsilí, aby zákeřnou nemoc překonal.

Jsou přitom už z loňska zaznamenané ojedinělé případy, kdy se lidé nakazili západonilskou horečkou i na našem území.

V Česku se loni nakazilo pět lidí

„V roce 2018 bylo hlášeno celkem sedm případů onemocnění západonilskou horečkou u občanů České republiky, z toho dva případy byly importované ze zahraničí, jeden z Řecka, jeden z Rakouska, a pět nemocných se nakazilo na území České republiky,“ uvedla Hana Orlíková z Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu.

U všech se jednalo o závažnou formu onemocnění, jednasedmdesátiletá žena infekci podlehla.

Při typickém průběhu trvá onemocnění dva až sedm dní. Závažný až fatální průběh mívá u jednoho člověka ze 150 nakažených.

Vakcína neexistuje

„Proti onemocnění dosud není k dispozici vakcína. Léčba je pouze symptomatická. Většina infikovaných osob nemá žádné příznaky. Snížit riziko onemocnění virem západonilské horečky lze například používáním kvalitních repelentů a nošením oděvů s dlouhými rukávy a dlouhými nohavicemi,“ radí odborníci ze Státního zdravotního ústavu.

Lidé se mohou více chránit i doma - používat sítě do oken nebo spát pod moskytiérami.

Virus západonilské horečky byl poprvé identifikován u opic v Ugandě roku 1937, na člověka ho přenášejí komáři. Inkubační doba je obvykle 2 až 14 dní. Z člověka na člověka se virus přenáší krví, tkání a transplacentárně (z matky na plod), výjimečně během porodu nebo kojení. Onemocnění se nešíří kašláním, kýcháním nebo kontaktem.