Zdeněk Pohlreich odpovídal na vaše otázky v pondělí 7. září od 10.45 do 12.30 hodin.

Všechny odpovědi a celý rozhovor naleznete ZDE.

On sám o sobě tvrdí, že je lidumil, který se nebojí říci svůj názor. „Pro mě je příjemnější říct pravdu přímo i sprostě, než říct lež uhlazeně,“ říká.

Toužíte s vaším podnikem po michelinské hvězdičce, a co to všechno obnáší, a jestli ti komisaři u nás neměří jiným přísnějším metrem. (Petr)
Já po michelinské hvězdě netoužím. Tato část profesního života je už za mnou. Ani Café Imperial ani Divinis nejsou na úrovni, která by mohla michelinským kuchařům vyhovovat, a mně to vůbec nevadí. Hvězdu nechci právě proto, že vím, co to obnáší, a mně se to nechce podstoupit.

Navštívil jste někdy klasickou pátou cenovou, kde mají utopence s cibulí? A dal jste si tam někdy něco? (Pepazdepa)
Samozřejmě, že ano. Dal jsem si tam většinou pivo, utopence nemám rád. A vadí mi příbory na řetízku.

Co obvykle snídáte? A jíte vždy jen vybrané speciality, nebo někdy zaplácnete hlad kupovanou bagetou? (lyncha)
K snídani si vařím mátový čaj. A buď si dám chléb, nebo jogurt. Nejím vždy jenom vybrané speciality, to ani nejde. Nicméně dávám dobrý pozor na to, co jím. Bageta do mého jídelníčku nepatří. Zvláště ne ty zvlhlé nádhery od benzinek.

Nevíte, kde si jako obyčejný smrtelník můžu nakoupit slušná kuřata? Tím myslím netřicetidení chemická! (Petr)
Připadá mi šílené, že v České republice je jednodušší koupit mořskou rybu než pořádné kuře. Považuji to za skandál první kategorie! Samozřejmě zůstává otázkou, jakou cenu jsme ochotni za lepší zboží zaplatit. Rozhodně nemluvím o obscénních 280 korunách za kilo bio kuřete tak, jak jsem to viděl před měsícem v jednom obchodním domě. To považuji za prachsprostou zlodějinu.

Myslíte si, že by penziony měly být regionálně orientovány na pivovary? Přece, když jedu poznávat nějaký kraj, tak bych měl jíst a pít místní jídla. A je to chyba penzionů, nebo místních pivovarů a nebo nás strávníků? (Petr)
Petře, mluvíte mi z duše. Regionální kuchyně je v současnosti hit číslo jedna. Nechápu, proč u nás to vždycky musí být jinak. Čí je to chyba, si netroufnu soudit, ale strávníci na tom určitě nejsou bez viny. Prostě chceme ten svůj smažák, ať je to kde chce. Mně by taky víc bavilo si vybrat ze tří dobře udělaných jídel, než každou návštěvu restaurace zahájit četbou Vojna a mír.

Šel byste někdy na oběd k „Číňanům“ ? (Milan)
K Číňanům v uvozovkách nikdy. Vadí mi už jenom ten puch. A to, co jsem o tom slyšel a četl jakbysmet.

Nezamyslel jste se nad tím, že kdyby jste nemluvil tak sprostě, že by sledovanost pořadu, ve kterém účinkujete, byla vyšší? (Divák)
Já sledovanost neřeším, nemá to vliv na můj honorář. Jako jeden z mála mohu v televizi vyjádřit tak, jak je cítím, a jsem za to moc rád. Až budu kandidovat ve volbách, možná, že tento názor přehodnotím. Pro mě je příjemnější říct pravdu přímo i sprostě a třeba i vulgárně, než říct lež uhlazeně a hezky.

Vaříte doma a pérujete také vaši manželku při vaření jako kuchaře v televizi? (JURYNA)
Doma nevařím a k manželce se chovám slušně. Všichni doma žijeme jiné životy, než žijeme v televizi.

Myslíte si, že špičkovým šéfkuchařem může být každý? Anebo pouze ten kdo má od přírody talent, samozřejmě v obou případech předpokládám aktivní zájem o tento obor. (Zdeněk)
To určitě ne. Toho talentu musí být spousta a musí se s ním umět zacházet. Gastronomie je obor jako každý jiný a na špičce jsou prostě ti nejlepší.

Po několika vysíláních se objevila kritika i na vaší restauraci, že jsou tam taky podobné chyby, jako jiným ukazujete. Jak byste sám tuto věc hodnotil? (Vilem Klapsia)
Už když jsem se rozhodoval, jestli přijmout nabídku na Ano,šéfe!, věděl jsem, že strkáme hlavu do oprátky. Pozornost na nás je samozřejmě větší a myslím si, že je to tak správně. To, že jsem v televizi, neznamená, že nemůžeme udělat chybu. Je to jenom televize. Pokud se něco podobného stane, snažíme se chybu odstranit, jak by to měl udělat každý. Ale nikdo není dokonalý. A my taky ne. (sir)