V něm propojil sílu klasiky s kouzlem etna. Čtenářům Hradeckého deníku odpovídal v on-line rozhovoru nejen na otázky spojené s tímto koncertním turné.

1. Kdy se představí v Hradci?
2. Chystá nové album?
3. Láká klasická hudba mladé?

Jaroslav Svěcený vám odpovídal v redakci ve středu 3. února od 10 do 11 hodin.

Všechny odpovědi najdete zde.
ČTĚTE TAKÉ: Virtuos Svěcený přiveze do Hradce Vivaldianno
Zde najdete i fotografie z pardubického koncertu.

Jak se díváte na práci Pavla Šporcla, který se svými projekty snaží přiblížit více mladé generaci? Děláte i vy něco podobného? Přijde mi, že jste trošku ustrnul. (Marek H.)
Jsem nesmírně rád za vaší otázku. Problém možná bude v tom, že to, co dělám pro mladou generaci, tolik nemedializuji. Takže jenom stručně – dělám koncerty pro žáky druhých stupňů ZŠ a středních škol po celé republice. Každý rok přicházím s novým multižánrovým projektem, který je právě pro mladou generaci určen a mnoho dalšího (celá odpověď na webu).

Čeho chcete v životě dosáhnout? Máte nějaký profesní cíl? (Petra S.)
Motivace je největším hnacím motorem a cílů, kterých chci v životě ještě dosáhnout, je obrovské množství. Za všechny bych jmenoval jeden: chci co nejdéle koncertovat a mít kontakt s publikem, báječnými lidmi, se kterými si budeme vzájemně předávat pozitivní energii, která je teď v „době krize“ nedostatkovým zbožím.

Už vám někdy při koncertu praskla struna uprostřed skladby? Co se dá v tu chvíli dělat? (Babinčáková)
Při mých koncertech mi struna praskla už několikrát, a tak byli posluchači svědky, jak před jejich zraky vyndávám ze své kapsy tu novou a co nejrychleji ji napínám na housle. Zatím to vždy vyznělo jako vítané zpestření koncertu. Ale pro mě to tak nikdy nebylo, protože nová struna se vždy rozlaďuje. Ale vždy jsem to zvládl. Mám však daleko dramatičtější zážitek: v Belgii se mi těsně před koncertem odlepil krk houslí od korpusu a pořadatel mi do hodiny sehnal náhradní housle od jednoho z nejlepších houslařů všech dob: Giuseppe Guarneriho del Gesú z roku 1743. Po hodině stresu tak pro mě nastal ten nejnádhernější zážitek v mém koncertním životě.

Prý jste se stal i soudním znalcem. Co tato práce obnáší a už jste byl přizván vypracovat posudek? (Karolína T.)
Ano, máte pravdu. Byl jsem osloven, abych se stal soudním znalcem v oboru smyčcové hudební nástroje, protože těch, co se tímto tématem odborně v ČR zabývají, je hodně málo. Mohlo by se zdát, že je to vedle mé interpretační činnosti vedlejší, ale protože dnes již koncerty s tematikou historie houslí dělám po celém světě, tak se ohledně vypracování znaleckého posudku na mě obrací stále více lidí.

Houslisté si prý musejí chránit ruce kvůli hře. Kdo u vás zatlouká hřebíky? (L. Hanák)
Najatí profesionálové. A přiznávám, občas manželka. Ale teď vážně – i já to umím.

Jak často a kolik hodin denně hrajete? Baví vás ještě přehrávat stupnice? Nebo se rozehráváte Paganinim? (Nicolo)
Hraní na housle je běh na dlouhou trať. Celý život musí mít interpret co nabídnout, takže se musí stále udržovat v pohotovostním stavu. Opravdu se neřídím heslem: Stupnice cvičím, nástroj si ničím. Nejen že denně trénuji, ale stále nacvičuji nový repertoár, který se potom stává obsahem mých nových nahrávek. Samozřejmě hraji i Paganiniho, jeho skladby mám již na dvou CD.

Můžete představit svůj projekt Vivaldianno? Co to je a jak vznikl. Příprava údajně trvala několik let. Je to pravda? (Pál Csomogyi)
Tento projekt vznikal pět let a sešli se na něm interpreti čtyř různých žánrů. Původně jsme si s Michalem Dvořákem zkoušeli různé zvukové možnosti propojení elektronické a akustické hudby, až nás kamarádi přiměli, že bychom to měli nejenom natočit, ale také s tímto projektem koncertovat. Poměrně nedávno jsme obdrželi platinovou desku, z čehož jsme měli obrovskou radost. Pro mne osobně Vivaldianno přilákalo na mé koncerty čistě vážné hudby řadu skvělých posluchačů mladé generace. Vytvořilo most mezi klasikou a mladými posluchači.