Jak jste se dostal k armádě?
Uniformu oblékám od svých čtrnácti let. Prošel jsem vojenským gymnáziem, potom vojenskou medicínou. Dále jsem zhruba jednu generaci působil na katedře vojenské radiobiologie. Mezitím jsem nabíral zkušenosti s polní nemocnicí v irácké Basře, jako medical manager v Kosovu nebo jako příslušník nemocnice v Kábulu v roce 2008. Od roku 2009 jsem zodpovědný za Nemocniční základnu Hradec Králové. Musím podotknout, že tu máme skvělé lidi.

Která mise pro vás byla nejtěžší?
Každá mise je unikátní. Vojenské umění je umění. Všechno je specifické a můžete být dokonale připraveni, ale vždycky jsou podmínky jedinečné. Pro mě byla nejobtížnější mise v Basře, protože tam se nasouval materiál přes kuvajtské letiště a vzdálenost mezi Basrou a Kuvajt City je 180 kilometrů. Dovedete si představit tak velký kolos přetransportovat několika konvoji. Navíc plocha základny nebyla zpevněna a museli jsme ji upravit až po příletu. Úkolů tam bylo dost a všechny jsme zvládli, takže klobouk dolů. To nemluvím o klimatických a bezpečnostních podmínkách, které tam panovaly.

Co je pro vojáka nejobtížnější?
Voják má největší problémy, až když se vrátí domů. Několik měsíců žijete ve specifickém režimu, kde je hromada věcí černobílých. My jsme tady – oni jsou tam. My léčíme a staráme se o pacienty. Všechno je jasné, secvičené a lidé jsou skvělí. Najednou přijedete domů a začínáte bojovat s úředním šimlem a českými specifiky, která každodenně řešíme. Musíme si navyknout na mírový život, což je někdy velmi obtížné.

Jak snáší odvelení vojáků jejich rodiny doma v Čechách?
Vezměte si, že když odjede voják, tak v misi není jen on, ale celá jeho rodina. Doma necháte děti a manželku, která musí převzít vaše povinnosti. Najednou se vrátí voják zpět domů. Architektonika rodiny se bez něho již obejde a zase si musí hledat své místo. Na otřesy po misích bychom se měli soustředit. Každá mise s sebou nese jisté procento rozvodovosti.

Mohou vojáci při misích komunikovat s rodinou?
V tomto je česká armáda na špici, protože v jiných armádách může voják komunikovat telefonem třeba deset minut jednou týdně. U nás máme kompletně zasíťované jednotky, takže je zajištěn téměř každodenní kontakt s rodinou. Vazby nejsou tedy tolik potrhané.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK:
Vojenská nemocnice má skvělou pověst