Sečteme-li poslední realizace na půdě Hradce Králové – nenavštěvovanou Galerii Vladimíra Preclíka, Ulricha na záchodě, galerii Kodetů a mírně stranou hyzdič barokního Kuksu, Patnáct ze Čtrnácti zastavení Ježíše Krista… je nepochybné, že ze Salonu republiky se pomalu stává jen vzpomínka, předvolební blábol, ve skutečnosti je Hradec Králové popelnicí špatných nápadů.
Proč si město nenechalo udělat důkladnou analýzu pomníků a plastik do veřejného prostoru, které byly za posledních deset let realizovány?
