Významná stavba české moderní architektury – budova gymnázia J. K. Tyla na labském nábřeží, navržená architektem Josefem Gočárem a dokončená 
v roce 1927 patří mezi skvosty hradecké architektury.

Historie královéhradeckého gymnázia, které původně neslo název Rašínovo, sahá až do roku 1636, kdy bylo založeno jezuity. Tato instituce se tak řadí mezi nejstarší školy 
v Čechách vůbec.

Budova gymnázia původně stála na Velkém náměstí, ale koncem 19. století už nevyhovovala tehdejším požadavkům, a tak bylo rozhodnuto o výstavbě budovy v rámci nové urbanistické koncepce labského nábřeží na podkladě Gočárova regulačního plánu.

Otevřená kniha

Výrazná nárožní vstupní kompozice gymnázia tvořená sevřenými třípatrovými křídly ve tvaru otevřené knihy celkově zapadá do velkorysé koncepce areálu škol na labském nábřeží, kterou Gočár za podpory starosty Františka Ulricha postupně v průběhu dvacátých let realizoval.

Architektura gymnázia je dokladem přechodu Gočárova stylu od kubismu směrem 
k funkcionalismu.

Na předchozí hradecké stavbě – koželužské škole (SPŠ strojní) jsou patrné kubistické prvky, ale v návrhu gymnázia je již vidět funkčně a čistě založený půdorysný rozvrh budovy, nad kterým vyrůstá monumentální hmota, pravidelně členěná, zvyrazněná výraznými předsazenými římsami, s průčelími 
v kombinaci červeného cihlového zdiva s kontrastními plochami světlé omítky.

Pokrokovost půdorysného návrhu gymnázia doceníme až při srovnání s podobnými školskými stavbami z přelomu století, které byly založeny ještě na klasických historizujících schématech.

Červená cihla

Gočárova inspirace holandskou cihlovou architekturou, ke které se dostal během studijních cest v té době, je zde jasně vidět, zejména na fasádách samostatně stojící vily určené pro ředitele gymnázia stojící vzadu na dvoře.

Architekt Gočár navrhoval nejen samotnou budovu gymnázia, ale také její vnitřní vybavení, svítidla a nábytek, což dokládají dochované výkresy. Před jižním křídlem budovy je směrem do nábřeží na fasádě umístěn znak republiky od Otto Gutfreunda.

Vstupnímu prostoru před budovou dodává slavnostní ráz bronzová plastika Vítězství od Jana Štursy, která ale nebyla součástí původního Gočárova návrhu z roku 1923. Pro její umístění před vstup se Gočár rozhodl až po úspěchu svého pavilonu na světové výstavě dekorativních umění 
v Paříži roku 1925.

Miloval dokonalost

Kdože byl Gočár, profesor akademie výtvarných umění v Praze?

Mimo jiné milovník dokonalých obleků, detektivek, dobrých doutníků a pražských kaváren, ve kterých si prý zakresloval do skicáku své nápady. Byl také miláčkem žen.

Gočár vytvořil v budově gymnázia vrcholné architektonické dílo, na které v dalších letech dále navázal návrhem sousedního bloku základních škol podél ulice V Lipkách.

Díky citlivé rekonstrukci budovy gymnázia můžeme dnes znovu obdivovat krásu této výjimečné stavby.   (dr)

Kardinál i bývalý ministr studovali na gymnáziu

Gymnázium J. K. Tyla se může pochlubit celou řadou význačných absolventů. Ve školních lavicích, tehdy ještě C.k. Vyššího gymnasia, sedával například autor Starých pověstí českých Alois Jirásek nebo spisovatel a sběratel pohádek Karel Jaromír Erben.

Po dalším významném absolventovi, prvním československém ministru financí Aloisi Rašínovi, neslo gymnázium v letech 1927 až 1939 dokonce jméno. Také František Ulrich, který stál v čele Hradce Králové mezi lety 1895 a 1929, navštěvoval gymnázium v budově Jezuitské koleje na Velkém náměstí.

Čapka vyloučili

Josef Kajetán Tyl, po kterém je škola od roku 1952 pojmenována, na hradeckém gymnáziu studoval pouhé dva roky poté, co v roce 1827 odešel z Prahy. V Hradci Králové jej vyučovala další velká osobnost českého divadla –  Václav Kliment Klicpera.

Karel Čapek, kterého ve čtvrtém ročníku z gymnázia vyloučili, musel ve svém středoškolském studiu pokračovat v Brně a maturoval následně v Praze. Tvrdí se, že důvodem pro jeho vyloučení z hradeckého gymnázia byla Čapkova účast v tajném protirakouském spolku.

Smotlacha i Duka

Gymnázium vychovalo i slavné akademiky. Příkladem může být mykolog a zakladatel českého vysokoškolského sportu František Smotlacha nebo matematik Eduard Čech.

I mezi osobnostmi dnešní doby můžeme najít absolventy královéhradeckého gymnázia. Studoval  na něm například primas český, kardinál Dominik Duka nebo exministr zdravotnictví Leoš Heger. Ještě donedávna na škole vyučoval autor učebnic Přemysl Šedivý či básnířka Lenka Chytilová.   (dr)

Sláva, jídelna už nebude daleko

Někteří studenti a učitelé se na Tylovo nábřeží vrací, mladší ročníky dokonce znají jen Ústav hluchoněmých a do Gočárovy budovy v pondělí zavítaly poprvé.

„Na návrat se těším, protože jsem se na školu přihlásil mimo jiné proto, že to mám blízko domů, a když jsme se přestěhovali, najednou jsem musel dojíždět," říká Ondřej Kavka, který bude na gymnáziu letos maturovat. Pochvaluje si také, že odpadne nepříjemné dojíždění do jídelny, která v Ústavu hluchoněmých citelně chyběla.

„Pocit z návratu odpovídá počasí – je příjemný, ale všechno ještě nefunguje tak, jak má," uvádí Michal Dočekal, který na gymnáziu vyučuje matematiku a informatiku.

Výhoda Hlucháku? Asi jen blízký bufet

„Museli jsme chodit na tělák a do jídelny jinam, ale zase byl na Hlucháku bufet," vyjmenovává Kavka hlavní výhody a nevýhody dočasného azylu na Pospíšilově třídě. „Měli jsme dostatek míst na parkování a blízko zastávku autobusu, ale nevýhod bylo víc. Chyběla tělocvična a hřiště, laboratoře a nepříjemný byl i pocit, že jsme nebyli ve svém," hodnotí pobyt v Ústavu hluchoněmých Michal Dočekal.

„Stěhování bylo hektické, pro některé možná dokonce vyčerpávající, ale proběhlo nejlépe, jak to jen jen šlo," uzavírá své pocity z návratu.

David Rozsíval