mráz bodal do tváří a zalézal za nehty, v ledové tříšti řeky Chrudimky nedaleko Janderova se co chvíli rozpouštěly padající sněhové vločky. Ideální počasí pro chrudimského otužilce Josefa Zítka, který se tou dobou již pomalu svlékal na břehu. Rtuť teploměru se v ten okamžik pohybovala deset stupňů pod bodem mrazu.

„Teď musím ještě počkat, než se do mě mráz opravdu pořádně zakousne,“ říká třiasedmdesátiletý muž, který po chvíli stojí na břehu jenom ve sporých plavkách. „Chce to ještě takovou slabší rozcvičku a pak už hurá do vody. Ta je totiž teplejší než vzduch, a tak je potom ten přechod vlastně docela normální. Velkému osmělování se ale vyhýbám. Jak se jednou dotknu vody, tak se do ní musím honem zanořit,“ vysvětluje otužilec. Zmíněná „teplejší“ voda přitom v sobotu představovala chlad v těsném okolí bodu mrazu.

Po chvíli už je Zítko v řece. Nikam nespěchá, na podobné zážitky je zvyklý. „Při soutěžích míváme limity tak do dvaceti minut. Pokud se jdu vykoupat sám, pro radost, k úplnému vyřádění mi obvykle bohatě stačí třeba jen dvě nebo tři minuty,“ usmívá se muž, který patří mezi organizované otužilce bezmála již třicet let. „Pravda, někdy nastává na konci koupele docela problém, když se mám sám na břehu celý zkřehlý obléci,“ dodává Zítko.

Chrudimskému sedmdesátníkovi by mohl výbornou kondici závidět leckterý mladík. Jako otužilec se Zítko pravidelně zúčastňuje například Pražského plavání na svátek svatého Štěpána, chybět nemůže ani při kilometrových závodech na hladině Dunaje v centru slovenského hlavního města. V létě se zase Zítko věnuje horolezeckému sportu. Jeho poctivě oblečení přátelé, kteří Zítka v sobotu u Janderova doprovázeli, jej proto obdivně nazývají „horským vůdcem“.