„Svoboda se musí rozředit, od smrti Havla piju i na něj"

Hradec Králové - „Byl jsem tehdy puberťák, když jsem v rádiu slyšel, že studenti demonstrují na Národní třídě," začíná své vyprávění Hradečan Petr Dvorský.

„Hodně mě to vzalo v tom smyslu, že jsem strašně toužil být v Praze, být u toho, a to moji rodiče příliš nechápali. Pro ně jsem byl přílišný idealista," říká s úsměvem.

Panák ve jménu demokracie

Teď už je sám rodičem a státní svátek prožívá s celou rodinou. „Oba máme s manželkou volno v práci, tak si dáme společně s dětmi něco dobrého k obědu, potom pojedeme k mým rodičům a večer jako už tradičně do hospůdky," těší se.

Svobodu chodí řádně zapít už několik let. Podle něj by se ani dvacet pět let po listopadových událostech nemělo zapomínat na lidi, kteří se o ně zasloužili.

„Když před pár lety zemřel Václav Havel, donutilo mě to se na chvíli zastavit a zavzpomínat. Čas hrozně letí. Od té doby vždycky když si dávám svého demokratického panáka, dám si jeden i na něj. Svoboda se musí rozředit," směje se. Lidi, kteří svátek ignorují, neodsuzuje. Podle něj je věc každého, jak nedávnou minulost vnímá.   (zum)

„Z vyprávění o předrevoluční době mě mrazí. Slavit budu"

Hradec Králové - Rodiče jednadvacetiletého studenta Tomáše Fraňka studovali v době sametové revoluce vysokou školu v Praze.  Období plné změn si tedy dosyta „užili" přímo v centru veškerého dění. „Poslouchám jejich vyprávění z té doby, pamatují si to velmi dobře. Každý večer chodili zvonit klíči," vypráví Tomáš.

Není nad vzpomínky rodičů

Narodil se těsně po rozpadu Československa, tedy pár let po revoluci. Z minulého režimu ho prý mrazí. „Narodil jsem se až v roce 93, komunismus nepamatuji a znám ho jenom z vyprávění. Z vyprávění, ze kterého mrazí. Nesvoboda, neustálé fronty na všechno a společnost prolezlá špiclováním a donášením," myslí si Tomáš. „Dnešní doba má spoustu problémů, všechno asi není tak, jak si naši rodičové představovali, ale neměnil bych za nic. Ta svoboda moci si zajet za hranice, koupit si co chci a na co mám peníze,"vypočítává.

„Slavit určitě půjdeme, co jiného bychom dělali. Plánujeme rodinný oběd. Nic není totiž lepší, než vzpomínky rodičů – přímých účastníků. Historie se tak stává opět živou," plánuje.   (zum)

„Tohle výročí je pro mě zvlášť důležité, slavit vezmu i děti"

Hradec Králové - „Už roky chodíme s rodinou ve sváteční večer ke Klicperovu divadlu. Hrají a zpívají tam herci takovou tu undergroundovou klasiku, a to nás baví," prozrazuje svůj pondělní program paní Klára.

Zavzpomínat na výročí sametové revoluce bere i svoje děti, sama má na ní totiž vzpomínky z dětství: „Bylo mi deset, když táta přijel ráno 19. listopadu z Prahy z koncertu s tím, že se v Praze něco děje. To byla první informace o začínající revoluci a nikdo nevěděl, jak to všechno dopadne. V tom věku už jsem vše nějak po svém vnímala. Také proto mi připadá tohle výročí tak trochu víc naše než ty ostatní. Mohla jsem s tátou mrznout na demonstraci na náměstí a zažít tu atmosféru, ne jen reprodukovanou z knih nebo dokumentů," vypráví paní Klára.

Havlovy básně a underground

„Klicperovo divadlo, kde herci zpívají písničky spojené s atmosférou sametové revoluce, vytváří tu správnou poetiku a člověk se i trochu dojme. Bereme tam s manželem děti, mohou tam tancovat. Loni četl Filip Richtrmoc mezi písněmi i básně Václava Havla. To mě moc potěšilo," dodává paní Klára.

Michaela Zumrová