Na pardubickém dostihovém závodišti se v sobotu konal Slovenský den. „Myslím, že je dobře, že se tu taková akce odehrává. Podle mého názoru to vyplývá z logiky věci. Když už se tady setkávají koně z různých zemí, tak je dobře, abychom se poznávali i my. Toto vzájemné setkávání mi připadá naprosto přirozené a obohacující,“ konstatoval jeden z V.I.P. hostů, slovenský režisér žijící v Praze Juraj Jakubisko.

„Koně miluji. Jsem z té starší generace, pro které ještě byli nejlepším přítelem člověka. Pamatuji se, jak si je sedláci brali domů, mluvili na ně a koně jim rozuměli. Psi tehdy štěkali jen venku před domem,“ zavzpomínal režisér, jemuž prý koně připomínají také jeho mládí. „Když jsem nemohl točit filmy, byl jsem asi dva roky výtvarným redaktorem časopisu Jezdectví. Dělal jsem tam kresby a pak i závodní plakáty, takže jsem se naučil koně dokonale malovat,“ nechal se slyšet Juraj Jakubisko, který na pardubické závodiště nezavítal poprvé v životě.

„Když jsem tu byl naposledy, tak nepršelo jako v sobotu, ale naopak svítilo slunce. Moje manželka tehdy vsadila na koně, který měl herecké jméno, tak se jí to jako herečce samozřejmě zamlouvalo. Přestože to byl úplný outsider, tak trvala na tom, že si vsadí právě na něj. Vymlouval jsem jí to, že je to úplný nesmysl, ale nakonec si prosadila svou. Vsadili jsme padesát korun a její kůň překvapivě vyhrál,“ líčil režisér.

„Tentokrát jsem si sám vsadit nezkoušel. Minule jsem vždycky tipoval špatně. Šel jsem na to až příliš sofistikovaně,“ usmál se Juraj Jakubisko, podle něhož pardubický areál od jeho poslední návštěvy značně prokoukl.

„Je tu nádherná atmosféra, chodí sem hodně lidí, i když možná trochu jiná skupina než dříve,“ povšiml si. „Když jsem jel do Pardubic, říkal jsem si, jestli tady vůbec někdo bude, když prší. A byl jsem příjemně překvapen,“ přiznal známý režisér, který si vybavil i některé pokusy narušit v Pardubicích dostihy. „Jsem přesvědčen o tom, že dostihy pro koně nejsou žádným utrpením nebo trápením."

„Pokud by nebyly dostihy, byla by to pro koně medvědí služba. Myslím, že by zanedlouho neexistovali vůbec. Právě dostihy jsou podle mého názoru jedním z důvodů, proč koně ještě nezanikli. Ano, můžeme si je uvázat doma před domem, ale co bychom z toho my i oni měli,“ uzavřel.