Václav Záruba vymetá poslední horké uhlíky z pece a do ruky bere dřevěnou lopatu. „Koukám, že tady mám pomocníky. Umíš dělat bábovičku?“ obrací se na malou holčičku, která s maminkou zvědavě přihlíží. Dívenka se nejdřív trochu stydí, ale za chvíli už společně vyklápí ošatky s vykynutým bochníky na lopatu a jeden chléb za druhým sází do pece.
Recept na chleba si vzali z parostrojní pekárny
Ta je na chodbě historické školy, kterou sem do Krňovic přenesli ze Všestar. Pro první várku se roztápěla od brzkého rána. Sedm hodin přikládání a teplota uvnitř nastoupala na 340 stupňů. Těsto kynulo v ošatkách zhruba hodinu. „Je to kvasnicový chleba, kváskový bychom v tom našem provozu upekli tak jednu várku za den a návštěvníkům bychom nedokázali pečení ukázat,“ vysvětluje Václav Záruba a vysvětluje, že chleba je napůl pšeničný a napůl žitný: „Je prvorepubliková receptura, která se používala ve větších parostrojních pekárnách. Máme ho vyzkoušený, chutná, takže se ho držíme.“
play_fill
Po půl hodině už první chleby putují z pece ven na dřevěnou lavici. „Co to tady tak krásně voní? Můžu si jeden bochník objednat,“ čichá paní Kamila na chodbičce všestarské školy. Bohužel, první várka už je zamluvená. „Ten chleba má jinou chuť i díky tomu, že se peče při té vysoké teplotě. Má tenkou, krásně křupavou kůrčičku,“ dodává Václav Záruba, zatímco si připravuje ošatky na druhou várku. Pec bude zvolna chladnout, ale ještě než její teplota klesne pod 250 stupňů zvládnout Zárubovi upéct ve třech várkách kolem 50 bochníků.
První letošní akce ve skanzenu nebyla jen o pečení chleba. Lidé si mohli uplést pomlázky, vyrobit vánoční dekorace nebo se jen tak projít po skanzenu. Nejvíc tradičně lákaly oba zdejší mlýny - vodní i větrný. Letošní novinkou je pak hasičská zbrojnice s dobovým vybavením a ruční stříkačkou.
Skanzen se rozrostl o hasičskou zbrojnici
„Je to replika podle hasičských stanic, které se stavěly až do začátku 20. století. Pak už se musely kvůli autům stavět větší. Sem se tak akorát vešla ruční stříkačka, tažená koňmi,“ vysvětluje Václav Záruba starší. Stavba včetně vybavení mu trvala necelý rok. „Bylo tam uložené veškeré vybavení na hašení, jak to ukládal zákon asi z roku 1790. Každá vesnice musela mít zřízenou louži neboli obecní rybníček,“ vysvětluje zakladatel rodinného skanzenu.
Zdejší stanici vévodí ruční stříkačka. Vybavení věnovali dobrovolní hasiči z Librantic. „Velká páková je z roku 1891, dovezená je z Bavorska, je kompletně zrekonstruovaná, vše je plně funkční,“ vysvětluje Václav Záruba starší. Nad sedlovou střechou nechybí malá zvonička, ta zvonila požární poplach a musela mít jiný tón než místní kostel.
