Záchranná mise

Ta do rodiny lesáka přišla úplnou náhodou. „Představte si temnou noc, bouřku a v odlescích blesků prase „bušící" na hájovnu," nastínil s úsměvem příchod Pepiny k obydlí Tomáše Jankovského jeho nadřízený, ředitel Milan Zarzán. Podle samotného „zachránce" se však tento výjev nezakládá na pravdě, i když i jeho verze nepostrádá punc dobrodružství.

„Bylo to v květnu roku 2012, kdy se tlupa divočáků vydala do města. Dostala se až do skladištní oblasti a Pepina tam zalezla do jedné výrobní haly. Tam ji v pondělí ráno nalezli dělníci," uvedl příběh na pravou míru nadlesní Tomáš Jankovský, s tím, že po odchytu putovalo prase pod ochranu Městských lesů.

„Když bachyňku, která v tu dobu měla dva měsíce, přivezli, byla silně dehydratovaná. Zkrátka to s ní vypadalo všelijak, ale naštěstí se vše v dobré obrátilo a z Pepiny vyrostla krásná bachyně," řekl zachránce s douškou, že v roce 2014 putovala nalezenkyně do ohrady v oboře. Aby však nebyla sama, hledal se pro ni vhodný kamarád.

„Co si budeme povídat, není to Panna Maria, aby sama počala. Takže jsme k ní z Nového Města nad Metují zanedlouho přivezli dva kňoury. Z nich jsme následně vybrali toho povahově vhodnějšího," uvedl Tomáš Jankovský s tím, že u Boba zvítězilo to, že měl klidnou povahu, která zapadala i do plánů, které počítaly s tím, že divoká prasata nebudou nikde v ústraní, ale stanou se i potěchou pro návštěvníky lesa.

„Nazdar dědo"

Plán i záměr vyšel dokonale. Již následující rok se po ohradě prohánělo sedm selátek. A v rodině Tomáše Jankovského nastala sláva, ale také vtípky mezi kolegy a kamarády.

„Za tu dobu se Pepina stala součástí naší rodiny. Když se narodila první selata, tak nám kamarádi  psali, že nám gratulují k vnoučatům," řekl s úsměvem nadlesní, jehož v práci občas místo obvyklého „Lesu zdar" čekalo přivítání „Nazdar dědo."

„Po roce se pak narodilo dalších devět selat. Takže pro kamarády a známe jsme už šestnáctinásobní prarodiče," řekl nadlesní, který lásku Pepiny cítí i z druhé strany. „Hodně se o ní starala má žena. Když pak přijdeme Pepinu navštívit, vnímá nás. A dokonce, když měla selata, hrdě nám je přišla ukázat," zavzpomínal na setkání s bachyní  nadlesní s tím, že po prvním „vrhu" vyvstala otázka, co s „potomky".

Dlouhý život

„V přírodě se často stává, že, tak jako u králíků, matka někdy své potomky sežere. Ale to už musí být starší. Dalším problémem pak je, že když se bachyně začne chrout, tak samec může mít tendenci je oplodňovat. V našem případě by pak došlo nejenom k přemnožení, ale i k překřížení. To jsme si nemohli dovolit," dodal Tomáš Jankovský s tím, že první „vrh" následně putoval do Brna a do Orlických hor.

„Podobné to bude i u letos narozených selat, které se pokusíme udat ještě do podzimu," uvedl nadlesní a přidal i příznivou zprávu pro návštěvníky lesů.

Ta zní, že prase divoké může mít potomky každý rok. A kolik se vlastně divoká prasata dožívají?

„To je různé. Ale může to být patnáct, ale i osmnáct let," řekl na závěr nadlesní, který se tak již příští rok může stát opět „dědečkem".