Nejen v dětských domovech a kojeneckých ústavech musejí skončit děti, o které se nemohou rodiče postarat nebo o ně nejeví vůbec zájem. Na řadu přicházejí kromě adopce i pěstouni, jež nahrazují dětem rodinu. Přestože tato možnost existuje již řádu let, příliš zájemců, kteří by se o ratolesti z ústavů starali, není.

„Určitě je více dětí vhodných do pěstounské péče než pěstounů. Zájem je především o děti malé, většinové společnosti a zdravé. Avšak děti do pěstounské péče jsou většinou odlišného etnika, se zdravotními problémy, s horší rodinnou anamnézou nebo sourozenecké skupiny. Tyto děti se nám opakovaně nedaří do rodiny umisťovat,“ popisuje úskalí a zkušenosti Iva Rosíková ze sdružení Salinger, které se snaží už čtyři roky pomáhat pěstounům ve zvládání jejich situace.

Do pěstounské péče bývají totiž navrhovány děti, které nemohou být adoptovány. Navíc pěstouni mají úplně jiné možnosti než adoptivní rodiče. Nemohou za dítě jednat ve všech situacích. Jeho biologičtí rodiče zůstávají stále těmi, kteří svou ratolest zastupují a rozhodují o důležitých věcech.
„Pěstouni mohou dítě vychovávat, zastupovat ho v běžných záležitostech, jako je návštěva lékaře nebo jednání se školou, ale nemohou sami rozhodovat o věcech, jako je například zařízení pasu, změna jména nebo volba povolání. Tady přicházejí na řadu skuteční rodiče,“ vysvětlila Rosíková.

Ti mají také stále možnost se se svým potomkem stýkat. Pokud se sami s pěstouny na pravidlech návštěv nedohodnou, zasáhne soud. „O umístění dítěte do pěstounské péče a také případně o styku s biologickými rodiči rozhoduje soud. Rodiče stále mají šanci v případě, že se jejich životní podmínky zlepší, požádat o svěření ratolesti zpět do jejich péče,“ uvedla Rosíková.

Sdružení Salinger se snaží pomoci zvládat pěstounům i umístěným dětem nové situace. „Nabízíme jim sociálně právní poradenství, asistenci přímo v domácnosti, pořádáme víkendová setkání a existuje u nás také klub pěstounů. V něm si mohou rodiny předávat své zkušenosti,“ doplnila Rosíková.
Předloni bylo podle statistiky ministerstva práce a sociálních věcí v Královéhradeckém kraji 285 pěstounských rodin. Dětí se však podařilo umístit pouze dvacet.

Stačí pevná vůle a odhodlání

Stát se pěstounem obnáší kromě vyplnění žádosti i vyšetření psychologa

Hradec Králové – Stačí pevná vůle, odhodlání a vyplnit žádost. S trochou nadsázky tak málo stačí k tomu, aby se člověk mohl stát pěstounem. Požádat o zařazení mezi žadatele může každá rodina, tedy jak dva manželé společně, tak i jedinec. Splňovat však musí přece jen několik dalších podmínek. Tou základní je, aby byl občanem České republiky a měl zde trvalý pobyt. Stejně tak může být žadatelem cizinec s povolením k pobytu a trvalým bydlištěm.

„Žádost se podává u úřadu obce s rozšířenou působností podle trvalého místa bydliště žadatelů. Obecní úřad poté vede spisovou dokumentaci, jejíž kopii poskytne krajskému úřadu,“ objasňuje na svých internetových stránkách Královéhradecký kraj.

Budoucí pěstouni musejí být schopni se o dítě postarat. Zkoumá se tak jejich finanční situace, zda mají byt, jestli jsou na tom dobře po zdravotní stránce nebo zda nemají zápis v trestním rejstříku. Samostatnou kapitolu tvoří i psychologické vyšetření, které musejí žadatelé podstoupit.

„S veškerými podklady můžeme žadatelům pomoci. Projekt Stopa Čápa, který s podporou státního rozpočtu a evropského sociálního fondu funguje již čtyři roky, nabízí pěstounům i poradenství,“ vysvětlila Iva Rosíková ze sdružení Salinger. Výběr vhodné náhradní rodiny i dítěte má v rukou Královéhradecký kraj.