Petice. Když tohle slovo před lety vyslovil primátor, zastupitelé ztichli a zpozorněli. Dnes už ho berou téměř jako rutinu.
Hradec se stává městem petic. Jen od začátku letošního roku už jich úředníci napočítali čtrnáct. Některé z nich jsou opravdu kuriózní. Většina protestních akcí však nikam nevede.
„V poslední době se s peticemi roztrhl pytel. To je legitimní, lidé na to mají samozřejmě právo. Ale devalvuje se tak jejich vážnost a hrozí riziko, že budou projednávány formálně. Může nám uniknout závažný problém,“ míní náměstek hradeckého primátora Josef Malíř.
Mezi „zvláštní“ petice z poslední doby patří třeba dokument proti častému sekání trávy, která tak může zežloutnout a také protest proti odvolání oblíbené učitelky nebo mozaikové dlažbě v novém centru města, po které se některým lidem špatně chodí.
„Tomu já jako ženská rozumím. Taky mi nevyhovuje. Musela jsem přestat nosit tenké podpatky. Když jsem takhle zničila dvoje boty, tak jsem to vzdala. Až budeme dávat připomínky k nějakému novému námětu architektů, tak si na to určitě vzpomenu,“ řekla náměstkyně primátora Pavla Finfrlová.
Letos už se lidé podobným způsobem zastali například školy Jih, dětského hřiště a bojovali třeba proti systému parkování, prodeji starších domů v centru a také odvolávali hradeckého primátora.
V minulosti radnice řešila petice proti hluku z letiště a na městském okruhu, zbourání vily Anička, stavbě zinkovny, skladů oceli a holobytům, nebo stavbě pomníku Františku Ulrichovi.
„Nejhorší je, když se sejdou petice pro a proti. S tím neuděláte nic. Jako třeba spor v Uhelné ulici, kde kořeny stromů ničí léta rodinné domy. Lidé ze sousedních paneláků si ale jejich pokácení nepřejí,“ řekla Pavla Finfrlová.
Podle mluvčího radnice Václava Svobody navíc lidé častou pláčou na špatném hrobě. „Je spousta věcí, které nemůže město ovlivnit. A v dalších případech je podle mne lepší oslovit přímo komisi místní samosprávy, aby takové věci jako třaba opravu chodníku s magistrátem vyřešila,“ dodal Svoboda.
