Trable Rudolfa K. začaly podle jeho slov vloni v dubnu, kdy přišel do pobočky uzavřít povinné ručení nového vozu a oznámit, že prodává ojeté auto, a bude tudíž rušit starou smlouvu o povinném ručení.
Obsluhující, s níž ho pojily dosavadní dobré obchodní vztahy, mu sdělila, ať přinese prodejní smlouvu. Rudolf K. tvrdí, že smlouvu předal na pobočku 14. dubna loňského roku a čekal na vrácení pojistného. „Moji chybou bylo, že jsem nepožádal o potvrzení, že jsem tam smlouvu nechal,“ přiznává pochybení.
Nic se nedělo až do 5. listopadu, kdy od České pojišťovny obdržel výzvu, aby se dostavil na pobočku ke zrušení smlouvy. Tam se dozvěděl, že kvůli tomu musí být sepsána žádost, což učinil a následně dostal zpět peníze jen za zbývající část roku, tedy nikoliv už od dubna.
Rudolf K. považuje celý svůj příběh za zvláštní. „Je podivné, že v listopadu si pojišťovna vzpomněla, že mám přijít zrušit smlouvu. Jak to mohla vědět?“ ptá se. Říká, že pojišťovnu zároveň upozorňoval na to, že zmíněný vůz je pojištěný dvakrát. Povinné ručení už totiž platil i nový majitel vozu.
Mluvčí České pojišťovny Václav Bálek tvrdí, že pojišťovna se zachovala správně. „Povinné ručení je založeno na smluvním vztahu, a protože smluvní vztah nelze vypovědět jinak, než písemně, je pro zrušení pojistné smlouvy z důvodů prodeje vozidla nezbytné předložit doklad o jeho prodeji a zároveň sepsat žádost o ukončení smlouvy,“ sdělil.
„Bez písemného podkladu bychom sami panu K. smlouvu vypovědět nemohli. A on jí České pojišťovně vypověděl 17. listopadu 2009, což dokazuje dokument, ve kterém žádá ČP o ukončení smluvního vztahu právě k tomuto dni,“ vysvětlil Václav Bálek.
